Pulnočni estrada

„Naval, Zbyňďo, pé, pé pé!,” řval v prvni den noveho roka Na Upadnici Antek. „Co to je?” divil se vrchni Zbyněk. „Až ti vraťa školne, když něviš, co znamenaju tři P! Každy mamlas, co kdy aspoň raz okusil gořalku či pivo vi, že idě o Pivo Prvni Pomoci! A to se piš, že mam po vydařenym silvestře pěkně kalne rano opilcovo, jak pravi vtipně klasik,” vysvětlil stav svojiho těla i duše Antek a pivčo v nim enem tak zasyčelo. „Ja mam tak krasnu žizeň, že je škoda ju hasiť!” pravil o chvilu pozdějši těž ešče ve dveřach Slavek. „To stě slavili Silvestra spolu, že stě tak pivně vyhladli?,” zeptal sem se. „Každy zvlašť, ale asi stejnak intenzivně,” smjal se Antek.

Jak to vidí stryk Lojzek

     „To bylo před svatkami pinduv, jak budu letos bile vanoce a guvno! Něbyly sice na blatě, ale těplo bylo jak v letě!“ pyskoval po vyžahnuti PPP Slavek. „Ja sem byl aji rad, že němrzně, bo sem měl jakesik pojižďani po kraju a tuš mi suche cesty přišly aji vhod,“ pravil sem popravdě. „A co darki?” ptal se mě Juzek. „Abysem pravdu řeknul, nic moc. Všeci moji se naraz připomněli, že rad vařim, tuš mi jeden synek nadělil panvičku wok, druhy sadu nožuv a Mařa k temu přidala železne špilky na špizy,” pravil sem naoko nasraně. „Tak zle to asi něbylo!” pravil Jiřik. „To viš, že ni! Našlo se pod stromkem ešče paru darkuv, co mi zrobily radosť! Ale potym sem vam začil pulnočni estradu,“ dodal sem. „Jak to?“ ptal se Slavek. „Ale, po večeři sme se z Mařu řekli, že po dluhe době vyrazime do štědrovečernich ulic. Že se zajdem ku mladym kuknuť na stromek. A to zme robiť něměli, bo ti nas vytahli na pulnočni. A musim přiznať, že věči srandu niž v tym novym kostele sem nězažil. Varhanik byl isto ožraly, bo hral vtedy, kdy neměl, mlatil do klaves při slově Božim, kere čital taki syneček hlaskem, že by se za nim čtyřprocentni jedinci hnali přes kostelni lavki, ale my mu něrozuměli, a hlavni farař měl taki vanočni projev, že muj osmilety vnuk by to zepsal lepši. Chvilu sem chtěl řvať smichem a chvilu mi z teho bylo smutno. Šak tam par vyrostku v čopkach na hlavě davalo hlasito najevo, co se o tym všeckim mysla. Vypadli zme z Mařu před koňcem mše a řekli se, že nas zas na pulnočni dluho nikdo nědostaně!“ pravil sem do všeobecneho řehotu. A ten ešče zesilil, když se slovo zebral Erďa:

„To mi vykladal jeden chlop, že když byl maly, cele noci se modlil, aby mu Buh zeslal nove kolo. Pak pry ale poznal, že tak Buh nepracuje. Proto kolo ukrad a pak ho požadal o odpuštění!

Fajne, ni?!"                                                                           

Tuš vam přeju lepši rok 2010 a Zdař Buh, vaš Lojzek