Po první světové válce nesla jméno Józefa Pilsudského, ale hned v roce 1920 přijala název Důl Barbora
Jámu původním názvem
Důl Austria, pozdější
Důl Barbora, založila v roce 1907 Rakouská báňská a hutní společnost. Již kolem roku 1898 chtěl arcivévoda Albrecht na Karvinsku vybudovat nový důl, který by zajistil jemu a císařské rodině mimořádný zdroj příjmů.
Při hloubení jámy se velmi negativně projevily velké přítoky důlní vody a tekutých písků. Neporadili si s tím ani odborníci, které arcivévoda povolal z Itálie. Tehdejší čerpadla totiž nestačila důlní vodu odčerpat. V hloubení se pak nepokračovalo a jáma zůstala nějakou dobu opuštěna. Teprve nový majitel, zmíněná Rakouská báňská a hutní společnost, v hloubení pokračoval. Z tohoto období je v historických záznamech zmínka o velkém množství slaniny (špeku), který se používal pro utěsnění přítoků důlní vody.
POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY
První těžba se datuje k roku 1909. Vzhledem ke zvýšení předválečné výroby v průmyslu, která způsobila i zvýšené nároky na těžbu černého uhlí, rostla od roku 1911 také těžba na Dole Austria.
Po skončení první světové války a rozpadu RakouskoUherska došlo i na změnu názvu dolu. Během řešení územních sporů o Těšínsko mezi Polskem a Československem byla šachta pojmenována podle obnovitele Polska Důl Józef Pilsudski, ale již v roce 1920 byl důl přejmenován podle patronky horníků na Důl Barbora. Obraz svaté Barbory visel v lampovně ještě v roce 1951.
Důl Barbora se postupně stal moderním závodem. Již v roce 1918 byla v dole zrušena doprava uhlí koňmi a nahrazena lokomotivami na vysokotlaký vzduch. Těžba se stále zvyšovala a nejvyšších objemů dosáhla během druhé světové války, v letech 1943 a 1944. V té době bylo podzemí doslova rabováno.
Ihned po ukončení druhé světové války začala modernizace dolu. V roce 1950 patřilo Dolu Barbora v důlní mechanizaci jedno z předních míst v revíru.
Spojením Barbory a Hohenegru 31. prosince 1951 pak vznikl Důl 1. máj. Několik dnů před tímto spojením, přesně 18. prosince, došlo během likvidace rozsáhlého požáru při uzavírání důlního pole mezi 6.–7. patrem k výbuchu a o život přišlo 14 báňských záchranářů. Další velké neštěstí se stalo 3. května 1981, když při likvidaci požáru ve 40. sloji zahynulo 7 báňských záchranářů. Ani ne deset let poté ve 40. sloji vybuchl metan. Exploze 18. října 1990 připravila o život 30 horníků a 9 bylo těžce zraněno.
Po výbuchu se muselo ustoupit od těžby v části důlního pole, Důl Barbora šel postupně do útlumu. Poslední vozík uhlí byl vytěžen 16. prosince 1992. V současné době celý areál obhospodařuje státní podnik Diamo. Jáma č. 2 je v provozuschopném stavu a obě těžní věže zůstaly zachovány jako památky.
