Pizly mrazy

Seděli zme Na Upadnici s čapkami na hlavach a malem aji s šalikami kolem krku a zimnikami na sobě, když se odevřely dveře a z mrazivym vzduchem jimi vplul do hospody jeji byvaly majitel Zdenek. „Tak nam pizly mrazy, co?!“ halekal a začal sundavať drahy dubeňak. Když se po nas ale pořadně rozhlidnul a viděl kelnera Zbyňďu, jak svoju tlustu řiť tlači na krb, ve kerym enem tak skomiraly obrovske polena, začal se smjať: „To bylo pindu, že sem škrt a někupim klimatizacu, a že sem tak blby, že mi něnapadlo postaviť uprostředka hospody krb, kery tak krasně voni a těple hřeje, co?!

Jak to vidí stryk Lojzek

A včil němatě ani romantiku, ani těplo, bo mrazy klesly pod patnast stupňu. Včil vam citelně chybiju moji dobře vyhřate radiatory, že!“ Rozhlidnul se vitězoslavně po sale a když všeci drželi pysk, bo měl pravdu, sednul se ku nam a objednal se grog. „Viš, Zdenek, ten krb to vyhřeje aji při včilejšich mrazach, enemže oto Poldek se hral na chytreho a narval do ňho ty nejvěči polena, kere chytnul do pazur a něvšimnul se, jak su mokre. Dyť se divej, jak z nich těče voda...“ zastal sem se novych majiteluv a aji krba. Zdenek enem cosik zamrmlal, polknul horki grog a zeptal se nas, co zme měli od Ježiška pod stromkem. „Ja sem ti dostal fajnu knižku. Rekordmani v řiši zviřat se to menuje. Tam ti je zajimavych věci! Napřiklad viš, že nejrychlejšim savcem planety je gepard, kery vyvině rychlosť až sto deset kilometruv za hodinu?“ japal se nabytymi znalosťami Antek. „No ja, ale jak dluho mu to vydrži? Enem dvacet sekund!“ přidal se do dišputa Poldek. „To taki slon je na tym lepši. Vyvine sice enem štyrycetikilometrovu rychlosť, ale dokaže tak utikať cely den. To je borec!“ přidřistnul ze smichem Jiřik. „A věděl si, že nejvěči krokodyl žije v Australii a měři vic jak šest metruv?“ trusil dali bez ohledu na forki kamošu z knižki ziskane informace Antek. „Di s tym do řiti! Koho včil zajima jak rychle utika gepard. Včil ma každy starosť dojsť dom zdravy. Bez teho, že se zlameš nohu na zmrzlym chodniku nebo že ti chlustně ze střechy na hlavu rampuch či kupa sněhu. A tež, abys něrozbil na mrazem vymlacenych cestach auto,“ utnul ty dřisty Jaryn a coby znamy chalupař se dal do upravy polen v krbě. Něvim sice, jak to zrobil, ale za chvilu to z krba salalo jak z vyhně, takže zme stahli mycky z hlavy a těplo navic inspirovalo Erďu:

„To přjdě chlop na tržišťu k Vietnamcovi a pravi: ,Ty tady pořád stojíš! Nemáš křečové žíly?’ A Vietnamec na to: ,Nemam, ale zitra pživezu!’

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek