Pivo na stojaka

Jak se na nas minuly patek usmjalo slunečko, vyrazili zme tradičně do hospody. Poldek s Antkem na mě pisknuli pod oknem už ve dvě, až pry vylezu z kutlocha a idu se na chvilu v tym povedenym čase projsť. Mařa mi to schvalila, tuž sem vyrazil za kamošami. Blunckali zme se po nědalekim parku až kajsik do štyrech hodin a jak se začalo tmiť, něomylně zme zamiřili, tajak kravy do chlivka, Na Upadnicu. A bylo na čase, bo mě bolelo v křižach jak babu těsně před porodem...

Jak to vidí stryk Lojzek

Před hospodu nas ale cosik zarazilo. Za oknami bylo enem spore světlo a před dveřami stal jeji byvaly majitel Zdenek a mračil se jak sto čertuv! „Co tu stojiš? Čemu něiděš dovnitřka. Nebo tě odtamtuď vyrazili?“ smjal se mu Antek. „Šak tebe tyn humor přejdě! Něviditě, že je zavřene?“ kivnul hlavu ku hospodě. Poldek se klepnul do čela: „Uplně zme zapomněli, že tu vyměňuju okna. Ale mělo už to byť dneska hotove, ni?“ „Jak vidno zřiti, ešče ni,“ pravil sem mu na to a vtym se přivalil kelner Zbyňďa. „Nestihli to, chlapci okenáři,“ pravil s usměvem a dodal ešče před tym, než zabuchnul dveři: „Včil tam budeme uklizať a zitra možetě přisť! A esli matě moc velku žižeň, pak vam nězbyva, než isť do Křečove žily na stojaka!“ Až mě zamrazilo při představě, jak stojime vedle budky zvane U Křečové žíly a lameme do sebe desitku z fl aški. Když sem se s tym svěřil kamošum, smjali se mi. „Dyť to neni zas tak davno, co zme po šichtě prali do sebe na stojaka v bufetě či na nadraži jedno pivo za druhim,“ připomenul Poldek. „No ja, ale to zme z rubani měli žižeň, že ju až bylo škoda hasiť,“ pravil sem mu na to a ukecal je, až ideme na pivo do vedlejši hospody, keru zme neměli moc radi. Ale zrobili zme dobře, bo u jedneho stola v rohu seděli kamoši. „Už zme se mysleli, že stě šli do Křečove žily, když vas furt něbylo,“ pravil Juzek a přismyčil od vedlejšiho stola pro nas tři stolki. A potym se pustil do byvaleho hospodskeho Zdenka: „Za tebe něšlo nic! Televizu si promital na stěnu, přes okna fučelo jak v prujezdě, klimu si něbyl schopny zajistiť! A včil? V hospodě plazmova televiza ze satelitem, uprostředka ,dilny’ krb a včil aji něprodyšne okna. To čumiš! Mladi synci a něboja se investovať. To enem ty si furt seděl na penizach, škrte! A potym ses divil, že zme v prazdne hospodě seděli enem my!“ „Dej mu už pokuj! To znatě, jak stoji osprchovany nahy chlop před zrcadlem a pta se: ,Zrcadlo, zrcadlo, kdo má největšího čuráka na světě?’ ,Jááá!,’ ozve se jeho roba z kuchyně.

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek