Ostuda na taňcovačce

Seděli zme Na Upadnici a nudili se. „S tym počasim je to tajak z moju staru: chvilu prši, chvilu fuka věter, potym zas vyleze slunko a v těplym kabatě se potime jak dveři od chliva! Už mi z teho jebe!“ pyskoval na celu hospodu Poldek. „Ale už se ma včil vyrazně oteplit. Pry až tak, že vytahněme kraťasy… Ale musiš se tež uvědomiť, že se pravi: březen za kamna vlezem, duben ešče tam budem, až ale přidě maj, vyženem kozy v haj!“ připomnil sem mu lidovu pranostiku. Enem se ušklibnul a procedil mezi zubami, že by rači kozy v rukach niž v haju! Abysem mu aji kamošum spravil naladu z teho vrtkavého počasi, povykladal sem im přihodu staru jak Metuzalem, ale pro nich něznamu, bo u teho něbyli.

Jak to vidí stryk Lojzek

„To sem coby mlady štajger faral na Bezruču. To vitě, čerstvy absolvent prumyslovki, šumny synek, horka krev, sily na rozdavani. Tuž sem se přidal do kajake blbosti. Aji do fotbaloveho mančafta. Trenovali a hrali zme na hřišťu hned vedle hlavni brany šachty na hladnovskim kopcu. Včil tam je jakisik market a sklady. Ale paru razy zme tež vyrazili mimo Ostravu. Raz nas pozval jakisik kolektiv z fabryki na kravatle. Byli u nas na exkurzi, sfarali aji a za to nas pozvali ku nim. No a sučasťu tej navštěvy měl byť aji přatelski fotbalek. Hrali zme v dědině zvane Oskava. Jak zapas dopadnul, už se něpamatuju, zato mam v žive paměti ostudu, keru zme zrobili na pozapasove ,recepci’ v mistni hospodě, kaj na našu počest zorganizovali taňcovačku a leli do nas gořalku a pivo vrchem spodkem. Pry to idě z FKSP, až se tedy něupejpame. No co mam řikať, paru jedincuv se zlelo až haňba. Nejvic isty Svatik. Inač normalni slušny synek, ale jak se popil, tuž byl sprosty jak dlaždič a obvykle nědokazal ovladať močovy ani řitni svěrač. No a tyn Svatik se při tej tancovačce usmyslel, že musi stereofonně posluchať hlavně buben. Tuš se dal stolek doprostředka sala mezi tancujucich, sednul se a... usnul. No a v tej chvili mu ty oba svěrače povolily... Mizli zme ze sala jeden za druhym a ja, jak sem to bral tryskem, sem před hospodu vrazil do železneho stojana na kola. Zrobil sem aji s nim take salto mortale, že by se v cirkuse Kludski za ňho styděť němuseli. A abysem se to vychutnal až do dna, šastnul sem sebu o zem a ta třicetikilova železna obluda na mě. – Co robiš? ptal se kamoš, kery smětal se mnu. – Nic! Enem sem se lehnul a přikryl se! zařval sem. – Ale to maš blbu deku, sama ďura! smjal se mi ten dobrak a ja byl rad, že sem se dobelhal do autobusa, kery bez Svatika ujižďal od te ostudy. Chlopi Na Upadnici řvali smichem a jak přestali pravil Erďa: „To se sekretařka dřistla v kancelařu. A jak na potvoru se bližil ředitel. Vytahla rychle lesni vuňu ve spreju a střikla. V tym vešel tyn ředitel a pravi: Tady to voní jako když se někdo posere v lese!

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek