Tyden se mi chlopi Na Upadnici řechtali
kvuliva temu silvestrovskemu pobytu
ve vytahu. A nědali by se pokoj, kdyby
v muj prospěch nězasahnul Juzek: „Slibil
si nam, že ešče povykladaš o Vanocach
a darkach. Tuš dřistej!“ Tak sem začal:
„To vitě, z darkami su dycki starosti.
Člověk něvi, co ma kupiť a čim by zrobil
tym svojim radosť. Dřive děcka napisaly
Ježiškovi, my zme se to přečitali a bylo.
Ale včil? Tydiň před Vanocami sme
z Mařu seděli u vinka a ja se zeptal, co by
jako od Ježiška chtěla. A ona že nic, že
nic něpotřebuje, ale kdyby Ježišek ji chtěl
přeci enem moci mermo cosik naložiť,
tuš až se podiva do elektra na ruzne ty
epilačni či depilačni strojky. Dopila vino
a šla se myť. Ztuhnul sem, bo za mlada
se nic něholila a na někere svoje chlupate
partije byla dokoňca naležitě hrda.
Tuš čemu se chce holiť včil?
Jak to vidí stryk Lojzek
Vrtalo mi to
v lebeni, až sem se osmělil se ji zeptať.
,No viš, chodim včil furt po dochtorach
a tak se vedle tych oholenych
bab citim tajak
bysem byla
špinava.
Pod pažu,
na
nohach...’
,Enem, aby
to byla pravda.
Esli ty němaš
mileňca a ja ti mam
kupovať darek, aby si
mu byla echt!’ Zasmjala
se, řekla že sem hlupy
a šla spať.“ Chlapi moji
vypravjani patřičně komentovali, enem
Jiřik se rypnul: „A diviš si ji? Mařa je gryfna
robka. Nikdo by ji jeji roki něhadal.
Štihlunka jak prutek, hubu bez vrasek
jak po vyžehleňu a tych paru šedivych
vlasuv ju robi spiše interesantni, niž
staru. A ty, misto, aby ses ji věnoval,
sediš tu Na Upadnici, slopeš tu
zrzavu vodu a
pivni mozol ti rostě
rychlosťu japonskeho šinkasena!“
Byl sem sice potěšeny,
jak ohodnotil moju choť, ale
pivni tacek
po nim stejnak
vyletěl. „No, abysem to
skoňčil: tyn epilator
za osumnast stovek
sem ji kupil a čekal
pod stromkem ni
enem radosť, ale
aji vděčnosť
s
patřičnym
fyzickim
oceněnim. Co o to, radosť sice měla,
ale v devět začala tradičně klimbať
a potym zalezla do izby. A ja, až sem
uklidil ty kuchařske potřeby, co mi Ježišek
nadělil, šel zas spať nasrany a bez.
Tuš tak to bylo s darkami u nas,“ zakoňčil
sem, utřel pivni pěnu z pyska a tvařil
se, že ten huronski smich kamošu
něslyšim. Smjali by se mi možna ešče
včil, kdyby něspustil Erďa:
„To se chlop
v noci zbudi a jeho stara se ze spanku
usmiva, kruti, vzdycha. Zbudi ju a ona
mu vypyskuje, že se ji zdalo o vystavě
penisuv. ,A ten můj tam byl?’ ,Jasně,
uprostřed na vysokém podstavci se
tam tyčil!’ Druhu noc se zbudi ta robka
a včil tyn jeji pomlaskava, vzdycha,
uculuje se. ,Co se ti děje?’ pta se ho.
,Ale, zdálo se mi, že jsem na výstavě
pipin.’ A ta moje tam byla?’ ,V té se to
konalo!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek