Potkal sem minuly štvrtek dva kamoše,
co sem ich už dluho něviděl. Ale jak se
oni dva setkali v Ostravě, na to sem se
ich zapomnil zeptať. Frantu z Litvinova
sem viděl naposledy před pěti rokami
a Laca z Oravy ešče před padem totality.
To se dva roky předtym odstěhoval
zpatki dom na Oravu, bo mu dochtoři
zakazali farať. Vitali zme se tajak kdysik
v Ruzyni Brežněv z Husakem, ale bo lelo
jak z konevki, vzal sem ich Na Upadnicu.
Jak to vidí stryk Lojzek
Bo su oba fotbalovymi fandami,
probrali zme nejprve tyn fakt, že se
Banik začal prať ze Spartu o titul. Ale
pak zme se museli vyslechnuť Lacove
chlubeni, jak se u nich zas hraje fajny
fotbal, lepši niž tu u nas, bo oni jedu
na šampionat do Afryki a my utřeli
nos! A tak zme mu byli vděčni, když
změnil temat a začal vypravjať, jak byl
ze svoju partyju slovenskich dřevorubcuv
na brigadě v Rakusku. „Pozvala
si nás taká grófka. Abyzme jej vraj
odborne probrali les! Nebola
nijak pekná, ale
zato záchtivná
až beda!
Probirali
zme jej
nie len ten
ony les, ale aj
tu jej burinu!
A že ta bola!
Všeci zme sa na něj
vystriedali a ešte
mala málo! Čo vám
mám povedať, utěkali
zme z teho jej lesa,
len sa za nami prašilo. Ale zarobili
zme si dosť. Lebo ináč je ta naša, aj
keď kruta, predsa len krásna Orava
stejne chudobná, ako ta vaša Ostrava
či Karvina!“ spominal. A my zme se
všeci živo představovali, jak idu štyři
taci urostli chlopi v tych typickych slovenskich
krojach a klobukach
s valaškami přes rameno tajak
novodobi Jánošíci „dobíjať
rakúsku grófku...“
No a potym se rozvykladal
Franta, kery v naši někdejši
partyji patřil za nejvěčiho
kanca, bo jak
pravil dneskaj už
neboštik kamoš
Michal: „Franta
s tym svojim
krasavcem
oblbne
kajaku
babu!“ A do naši historie vstupilo aji
Frantovo pořekadlo: „Může bejt i vošklivá,
jen když je cizí a má ji s sebou!
Protože není nic krásnějšího, než když
mohu pozorovat, jak po každé souloži
s cizí ženskou té mojí po centimetrech
narůstá paroží!“ „Jó, jó, to bejvávaly
časy! Dneska, čéče, mám problémy
se slinivkou, mám vysokej tlak a jsem
po operaci menisku. A to mi ještě doktor
sdělil, že ani s tím mým srdíčkem
to není nijak slavný! Dneska jsem rád,
když se dobelhám na hajzl a zpátky
do kuchyně ke kafi . Už ani to vínečko
tak nepopíjím! Tak jsem dopad!“ tvrdil
nám do očí, ale až na ten meniskus
jsme mu moc nevěřili.
Ostatně srandu si z něho udělal
i Erďa:
„Viš, Franto, co ma taky hypochonder
jak ty napsane na pomniku? ,Já
jsem vám to říkal!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek