LANDEK A JEHO VÝZNAM

PRO POZNÁNÍ GEOLOGIE HORNOSLEZSKÉ PÁNVE

Je málo tak významných lokalit u nás, které by svým významem přesáhly region Slezska a Česka. Takovou lokalitou je vrch Landek v Ostravě-Petřkovicích. Vrch Landek, táhlé návrší s nárazovým břehem nad řekou Odrou, upoutá i dnes naši pozornost při prohlídce krajiny od východu. Je to nepřehlédnutelný krajinný útvar. Bylo tomu i v dávné minulosti, kdy vrch byl výhodným místem pro postavení tábora kočovných lovců před 23-21 000 lety. Byl i místem krátkého osídlení, které lze doložit nálezy keramiky nebo nástrojů z období neolitu (?), eneolitu (?), lengyelské keramiky před 4-3000 lety, kdy také došlo k prvnímu lidskému zásahu do krajiny, a střepů nádob halštatské kultury z mladší doby železné. Nejisté je sídliště z doby 1000 let př. n. I. (Keltové?). Pozdější, druhé trvalé osídlení na Landeku představuje slovanské opevnění z druhé poloviny 8.-10. století a hradu z období velké středověké kolonizace v 13.-15. století. Toto poslední kolonizační úsilí dalo na dlouhou dobu tvářnost okolní krajině. V roce 1780 rychlebský důlní měřič Scholze nalézá na úpatí Landeku dvě sloje Juliánu a Vilemínu a již 26. 11. 1782 získává zde majitel pozemku koncesi na těžbu uhlí. Nastává rychlý přerod okolní zemědělské krajiny v krajinu industriální hornickou a posléze po uzavření Dolu Anselm (Důl E. Urx I.) v roce 1976 v krajinu postindustriální. Celá historie přerušovaného a rozptýleného osídlení krajiny v okolí Landeku a souběžná proměna krajinyje na jednom místě.

Nález uhlí na Ostravsku v údolí Burňa a posléze i na Landeku pokračoval nejprve povrchovou a připovrchovou těžbou uhlí z výchozů slojí s následnou těžbou hlubinnou štolami (1782) a posléze těžbou hlubinnou (1830). Potřeba odhadnout investice, usměrnit a řídit důlní práce vyžadovala již odborný pohled geologa. Ještě před zahájením těžby uhlí na lokalitě v roce 1782 je publikovaná v roce 1781 první geologická práce G. O. Gerharda. Jak uvádí Dopita (2000), týká se uhelných slojí z okolí Hlučína a Petřkovic. První systematickou geologickou prací o Landekuje práce L. von Bucha (1797): Versuch einer Mineralogischen Beschriebung von Landek. Navazuje na jeho druhou práci, která popisovala celé Horní Slezsko včetně první geologické mapy Hornoslezské pánve. V roce 1803 publikoval v Berlíně další práci o uhelných slojích na Landeku G. Karsten. V témže roce dokončil Schultze svoji práci Beitráge zur Kenntnis der Oberschleisichen Gebirge, která představuje první ucelený pohled na uhlonosnou formaci Slezska od Hlučína až po hory Grójce. Součástí práce je první geologický řez od Hlučína (sloje na Landeku) přes Rybnik do Bytomi a současně i stratigrafické členění uhlonosné formace. Otec polské geologie S. Staszic publikoval v roce 1815 geologickou mapu celé pánve a zahrnuje v ní i Opavsko a Hlučínsko. Postupně jsou publikována další geologická kartografická díla a objevují se i pokusy o stratigrafii uhlonosné formace. Tak např. G. G. Pusch (1819) rozpoznal, že uhlonosná formace v okolí Hlučína a v okolí Ostravy není samostatná starší uhlonosná formace, ale pouze nejstarší část uhelného pískovce (pozdější produktivní karbon Horního Slezska). Mezníkem poznání geologie Horního Slezska byla práce Carla von Oenhausena z roku 1822 (včetně geologické mapy), který zjistil, že určité sloje v okolí Ostravy mění svůj rozsah i úklon a pokračují dále k východu pod Karpaty. Prudce rostoucí hospodářský význam Horního Slezska se odrazil i v nových pokusech o syntézu geologických poznatků v práci Rudolfa von Carnalla (1828) týkající se Hlučínska a Těšínska a také se odrazil vjeho nové geologické mapě z roku 1857. Tento autor odhadl zásoby uhlí v tomto regionu cca na 14,7 mld tun (odhad z roku 1978 je 9,7 mld tun).

(Je třeba upozornit na to, že koncem 18. a začátkem 19. století vznikají základy nového vědního oboru geognosie geologie především v Anglii. J. Hutton vydal v roce 1785„Theory of Earth", v roce 1819 je publikovaná první geologická mapa Anglie, v roce 1822 vychází kniha D. W. Conybeara a W. Phillipse „Outlines of the Geology of England and Wales" s přesným definováním karbonského útvaru. V letech 1829, 1832 a 1833 Sir CH. Lyell publikoval zásadní dílo o geologii„Principles ofgeology"a v roce 1837„Elements of geology". V tomto světle je třeba vidět, že práce o geologii Homoslezské pánve, především pruských a rakouských geologů té doby, snese srovnání s tehdejším světovým trendem.)

Soustavnější geologické výzkumy v moravsko-slezské části pánve začaly až s intenzívním rozvojem hornictví v druhé polovině 19. století, přičemž geologický výzkum se již opírá o poznatky získané v průběhu hlubinné důlní těžby. Výsledkem výzkumu mimo četné publikace byly dvě monografie věnované hornictví a geologii. Jednu z nich, z roku 1865, zahrnující ostravskou část pánve, napsal W. Jičínský. Monografie obsahuje geologické mapy a řezy a obsahuje řadu postřehů dnes aktuálních, jako pronikání metanu do lidských příbytků a s ním spojená nebezpečí. Druhá monografie z roku 1885 zahrnuje ostravskou a karvinskou část pánve a obsahuje cennou část o paleontologii, zpracovanou F. Bartoncem. Opuštění studia povrchových výchozů a důsledná preference studia důlních děla vrtů je typickým momentem pro výše uvedené období. Tento stav trvá až do padesátých let 20. století. V období let 1950 až 1998 probíhal intenzívní geologický průzkum nových uhelných polí vrty z povrchu a otvírka nových či prohloubení stávajících dolů. Tyto práce přinesly obrovské množství detailních poznatků o sedimentologii, litologii, stratigrafii, karbonské flóře a paleontologii karbonu, uhelné petrologii a vývoji slojí. Intenzitou geologického průzkumu a probíhající hlubinnou těžbou uhlí se stala česká část hornoslezské pánve snad nejlépe prozkoumanou karbonskou uhelnou pánví. Význam povrchových výchozů karbonu na západní okraji pánve byl (mimo mapovací práce) zcela odsunut do pozadí a na slavné výchozy na Landeku se téměř zapomnělo.)

Geologický průzkum vrty z povrchu a důlní průzkum ukázal však nato, že česká část pánve představuje v rámci světového karbonského systému naprosto unikátní soubor slojí a hornin, stratigraficky pokrývající od svrchního visé (kultu) namur a westphal A. Karbonské usazeniny se slojemi vznikaly v tehdejším rovníkovém klimatickém pásmu přibližne +/_5° od rovníku. Některé proplástky (známé jako uhelné tonsteiny a brousky) vznikly náhle spadem sopečného popelu ze stovky kilometrů vzdálených sopek do živých uhlotvorných rašelinišf, nebo byly rozplaveny v sedimentech. Tyto polohy ve slojích i mimo sloj jsou stálé na velkých plochách a slouží pro vzájemnou korelaci uhelných slojí a vrstevních jednotek. Příkladem takového horizontu tvořeného přeplaveným zjílovatělým sopečným popelem je na vrchu Landek horizont hlavního ostravského brousku. Některé polohy poskytly a poskytují minerály, na kterých lze pomoci rozpadů izotopu draslíku nebo uranu absolutně stanovit stáří jednotlivé dané polohy. Tyto časové údaje již posloužily pro nové datování stáří vrstev (jednotek) v rámci světové karbonské stratigrafické tabulky. Slouží mj. i pro určení rychlosti usazování hornin v klimaticky podmíněných glaciálně-sedimentárních cyklech. Tyto cykly vznikaly v důsledku zalednění, které zasahovalo od polárních oblastní až k rovníku. V tomto pásmu se klimatické extrémy projevovaly buď zaplavením plochého pobřeží pánve mělkým mořem (vrcholná teplá období meziledových dob) v našem případě představuje na Landeku tuto událost mořský horizont Nanety nebo naopak ústupem moře a omezením uhlotvorné činnosti ve vrcholném období nejvyššího zalednění (báze hrušovských vrstev na severním defilé výchozů v Hrušově). V příznivých obdobích meziledových dob, kde na pevnině, ve sníženinách v plochých pn "" morskych plošinách sjezery a řekami, kam byl řekami snášen a ukládán písek a kal ze vzdáleného Variského pohoří, vznikají uhlotvorná rašeliniště. Příklady sedimentárních podmínek vzniku slojí jsou vidět také na výchozech slojí na Landeku např. u severní brány Dolu Anselm.

S uzavřením dolů v ostravské a petřvaldské části pánve po roce 1990 nastalo nové období, které opět ukázalo na nezastupitelnou úlohu výchozů karbonu na Landeku především pro sedimentologická bádání v nejsvrchnější části petřkovických vrstev. V defilé v nárazovém břehu řeky Odryjsou odkrytyjen některé z nejsvrchnějších částí petřkovických vrstev, a to především partie kolem mořského (faunistického) horizontu Nanety včetně nejvýznamnějšího litostratigrafického horizontu pro korelaci v celé západní části pánve hlavního ostravského brousku. Také výchozy hornin a slojí představují nevyčerpatelnou „zásobárnu" hornin a uhlí pro pozdější velmi detailní mineralogické, petrografické a litologické analýzy, pro geochronologická a paleomagnetická měření. Výchozy jsou a budou také vhodným objektem návštěv teologických exkurzí jak odborníků, tak laiků. Výchozy na Landeku se stávají skutečným živým památníkem lidského poznání.

Literatura:
Dopita M. (2000): Khistorii geologických výzkumů a vzniku nové geologické monografie české části homoslezské černouhelné pánve Sborník k šedesátinám Petra Dvořáka, Sb. věd. prací VŠB-TU Ostrava.