Kralici, ti se maju!

„Kaj se smykaš, synku?“ přivital mě v ponděli Na Upadnici Poldek. Aji ostatni kamoši se divili, kaj sem byl, když sem se od středy v hospodě něukazal. „Volali zme aji Maři, ale ta pravila, že něvi a ani ju to nězajima...“ vyčitavo se dival Antek, a tak sem musel s pravdu ven: „Vitě jak sem loni po navratě z teho Hungaroringa ze zavoduv F1 přisahal, že už mě tam nikdo nikdy něuvidi? Tak sem se něchal ukecať aji letos, a zas tam vyrazil. A bo sem věděl, že bystě se mi řechtali, jak něumim držeť slovo, byl sem potichu a zakazal o tym mluviť aji Maři.

Jak to vidí stryk Lojzek

A ona vam něchtěla cyganiť, že sem třeba u Cyrila na Valachach, tuš rači řekla, že něvi. To je sice tež cygaňstvo, ale menši, bo fakt něvěděla kaj sem. Moch sem se třeba valať u vody s jakusik krasnu milenku!“ „Kaj bys zebral v tvojim věku milenku, a ešče k temu krasnu?!“ smjal se Jiřik. „Kdybysem chtěl...“ nědal sem se, ale do řeči mi skočil Juzek: „Tak prav, jak bylo? Zas si do teho kopca dychal jak mašina nebo to bylo lepši?“ „Ty zje naivni jak uměni! Sem o rok starši a par kil tlustši a do prudkeho kopca se mi pujdě lepši? Ale fakt je, že když viš do čeho iděš, tak to aji lepši znašaš! Temu bys měl zajsť na Slezsku na obhlidku do krematoria, až potym něsi překvapeny...“ odseknul sem a pokračoval: „Fakt je, že hic byl stejny jak loni, enem listky dražši o třicet euro! Temu tam bylo meně ludi. Hlavně Polaku, bo tyn ich loňski zazrak Kubica letos zameta na koňcu pořadi. A tež to bylo tajak loni: o vyhru se rvali McLaren a Ferrari. Konkretně Räikkönen s Hamiltonem. Dosť zme byli nešťastni ze zraněni Massy. Dluho zme něvěděli, co se vlastně stalo, ale muselo to byť ošklive. Spomeňtě se, že dva dni předtym zabilo urvane kolo mladeho zavodnika F2. A stejne se stalo Massovi, enemže to něbylo kolo ale pružina. Ale aji tak...“ „Musim ti řecť, že hrozně riskuješ! Lezť ve tvojim věku a v takim hicu kilometer do kopca a navic tři dni po sobě... Dyť už tyn řecki fi lozof pravěl, že dva razy do stejně řeki něvstupiš,“ kritizoval mě Jiřik, ale Erďa ho poslal do řiti: „Tyn fi lozof to myslel uplně inač, ale to se takemu volovi jak zje ty těžko vysvětluje. Ale znatě tyn, jak se dva kamoši domluvja, že kdo dřiv umře, da temu druhemu věděť, jak je to s tym posmrtnym životem? Když pak jeden umřel, přišel třeti noc za kamošem: ,Karle, tu je to senzační! Ráno lehká zeleninová snídaně, po ní šukáme až do oběda, po lehkém zeleninovém obědě zas šukáme až do večeře. Po zeleninové večeři zas šukáme, pak krátký spánek, a zas šukáme. Tak to jde každý den. Skvělé!’ ,A kde jsi? V pekle nebo v nebi?’ ,Nééé! Jsem králíkem v Austrálii!’

Fajne, ni?!"               
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek