Karaoke na zahradě U Fleku

Když sem v utery vlez do hospody Na Upadnici, cosik se mi nězdalo. Chlapi tam už seděli v plne sestavě a furt se cosik mezi sebu špitali, a když mě zmerčili, přestali se baviť a všeci se tak divně usmivali. Zeptal sem se Antka o co idě a tyn enem tak špitnul, že nic. Až naraz pravi Poldek: „Potkal sem oto tvojiho staršiho synka a ten se mě ptal, esli ses nam pochlubil, jak stě řadili, a hlavně ty, při te vaši poslední pražske hokejove tour de knajpa…“ Napil sem se piva, robil jakoby nic, ale něvydržel sem to a zeptal se: „Co by vas zajimalo? Kolik a kaj vypijeme piveček při naši tradični pražske tour, davno vitě! Tuš něvim, co bysem ešče přidal.“ „Enem se něrob! A co to bylo v tym pivovaře U Fleku?

Vitězoslavně a rozhlidnul se po hospodě tajak Napoleon, když vyhral bitvu tři cisařu u Slavkova. „No co by tam mělo byť. Byla to už předposledni štaca naši tour, měli zme už tak dvojku v žile, když se tam připlantal taki chlopek s harmoniku a vyhraval také ty tyrolacke pisničky pro kupu Němcu, co se tam za stolami v rytmu pohupovali ze strany na stranu. Z česke muziky zahral akurat dva razy Škoda laski a to bylo všecko. – Tato, zdupej ho až zahraje tež cosik od Hašlera, či aspoň Vysoki jalovec! Až se tež možem zabekať! – pravil mi tyn mladši synek. Po tych vypitych škopkach sem, pravda, neměl moc velke zabrany, tuž sem lusknul prstami na teho harmonikařa a když se ku nam přivalil, štěknul sem na ňho: Hašlerki by něbyly?! Chlop na mě čuměl, čemu po nim chcu bonbony, ale když sem mu vysvětlil, že idě o pisničky Karla Hašlera, zpotil se na čele a pravil, že zna enem dvě! Tuš nam ich zahral, my se k udivu všeckich tych Němcuv zabekali, a když nam aji zatleskali, dal sem v dobrym rozmaru harmonikařovi stovku a mamil z něho další česke pisničky. Pravil však, že musí hrať pro ty Němce, a vytratil se. Byli zme ze synkami rozjuchani a nasrani, ja hlavně, bo sem za kilo slyšel enem dvě pisničky, ale něhodlali zme to tak něchať. Kival sem na teho hudebnika tak vehementně, až dostal strach, že mu vezmu tu stovku, a vytratil se ze zahrady uplně. Za chvilu však přišel iny. A zřejmě inspirovany kolegu, miřil hned ku našimu stolu. A pak to začalo. Valil hašlerku za hašlerku, my zpivali jak zjednani, až naraz starši synek pravi: Už dosť. Tam ty baby vedle u stola se nas nahravaju na mobil. A mluvja ruski. Co když se na nas chystaju? – A co by s nami robily? zeptal sem se, dal harmonikařovi tež stovku a přikazal, až nam zahraje tu valašsku Vysoki jalovec. Když zme za potlesku cele pivovarske zahrady opušťali bojiště, ty Rusky na nas mavaly a volaly: Charašo, charašo! Vy malaďci! – Ale to nas v našim ustupu nezastavilo. Spočli zme až ve vyčepu U Houbaře, ale to už je zase ina baja! Tuš také bylo to naše karaoke U Fleku,“ skoňčil sem vypravjani. „Kdybystě, vy tupci, něvěděli, co je to karaoke, pak vam pravim, že to je zpivani amateru s profesionalni kapelu v hospodě. Nosi se to hlavně v Americe!“ vysvětlil za mě Erďa a dodal tradični frk: „Vitě, co je to hovězi sex? Stě nadrženi jak byk, čekatě na ňu jak vul a ta krava vam stejnako něda!

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek