Přišel sem v ponděli Na Upadnicu a chlopi hned do mně: „Tak co, Lojzek? Jak bylo? Přežil si to?“ Ja stary vul sem totiž v patek odjel za synkem do Prahy. Našel tam robotu a bo je tam furt sam, tuž se mu aji styska. Tak mi volal: „Tato, přijeďte z mamu, zajdem se podivať na korunovačni klenoty. Mařa mě s tym napadem poslala do dupy, bo co tam budě kajsik pět a vice hodin čekať, a tak sem aspoň ukecal svojiho druheho synka. Tyn studoval historiu, tuž sem ho na to navnadil. A aji na to, že všecko platim ja a jeho starši bracha. Kivnul, tuž zme v patek vyrazili do matički Prahy. Jeli zme autem, bo tyn starši ho tu něchal, až mu ho přezuju na leto. Přemyšlali zme, esli pojeděme vrchem přes Hradec či spodkem přes Brno. Kaj budě miň kamionuv. Vyhralo Brno, ale rozhodla vyšši moc a moja blbosť, bo sem se při Olomuňcu špatně zařadil a skoňčil na vypadovce do Hradca. A myslim, že za mně kdosik rozhodnul spravně, bo až na male zadrhele v Hradcu zme měli volnu cestu až do Prahy. Hned jak zme zaparkovali, šli zme, jak indi, niž do hospody. Taka moderni hospoda na zastavce metra, kera připomina nadražni halu a menuje se Kobyla! „Ale pivo, chlopi, jak křen! Plzeň za třicet a pěna na ni taka, že pětikačka něpropadla. Fakt! Hned sem měl v sobě štyry kuski a šli zme dom. Lahvače z Ostravarem, kere sem se vez z domu, zustaly v lednici!“ pravil sem.
Jak to vidí stryk Lojzek
V sobotu po obidě zme vyrazili, jak zme se předtym slibili, na „tour de knajpa“. Vylezli zme na Hrad, abysme se kukli, kaj buděme v nedělu stať tu frontu, a potym to začalo. Dole v Nerudovce zme zapadli ku Kocourovi. Tam do nas spadly dvě plzně enem to zasyčelo, a šli zme dali. Kaj? „No přeci za Hrabalem ku Zlatemu tygrovi!“ pravil tyn naš Pražak. Tam zme dali po štyry kuski skvěle plzně a bo nam vyhladlo, tak každy dvě porce ďabelskich toustuv. A to bylo to prave, bo na nas přišla druha faza žižně. „Kaj včil?“ pravil muj mladši synek, co se v Praze moc něvyzna a bez nas by tam bludil ešče včil. S tym staršim zme na sebe kukli a jednym hlasem zopakovali slova inspektora Ledvinky z filmu Adéla ještě nevečeřela: „No přeci tam, kaj ten výčepní to pívo přímo hejčká!!“ Mladši pochopil: „Ku Pinkasům, ni!?!“ „Správně!“ Tuš tam byly zas štyry kuski. Bo se už řádně ťmilo a pulnoc klepala na dveře, smětali zme na metro. Když zme z něho vystupovali, museli zme se jeden druhého pevno držeť, aby nas to něvcuclo ešče do té Kobyly, ale ustali zme to, a šli dom. Po lechke večeři zme se popřali dobru noc a nastavili budiky, bo jeden bysme něslyšeli, na šest rano. Ja sem usnul když sem ešče měl jednu nohu v luftě…
K dalšimu vypravjaňu sem se už nědostal, bo začinal přenos fotbala Brno – Banik a ešče chtěl slovo Erďa: „To škrabe chlop v kuchyni kobzole, dyž přidě jeho kamoš a pta se: ,Jak to, že škrábeš brambory? Kde máš ženu?’ ,Ále, leží v pokoji’. Kamoš kukně do izby a zděsi se: ,Vždyť tam leží s chlapem!’ ,A kruci! To musím do sklepa! Mám málo brambor!’
Fajne, ni?!?“
Vaš Lojzek
