Jak vykivať z babu?

Přišel v patek Na Upadnicu Poldek. Cely v černym, aji kravatlu a možna aji trenky měl v tym smutnym odstině. „Co ty? Iděš na ples?“ robil se z něho prču Antek. Kdybysem něbyl v hlubokim smutku, tuš bych tě poslal, a možna aji kopnul, do řiti!“ pravil Poldek a objednal nam všeckim po fernetě. Před dvuma hodinami mi umřela maminka. Ku devadesatce ji sice už tahlo, ale mohla tu ešče paru roku pobyť! Tuš, až ma lehke papuče,“ vysvětlil a kopnul do sebe teho černeho švihaka.

Jak to vidí stryk Lojzek

„Ja vim, je to pro tebe těžke, ale vem se kolik ludi denně umira. A zbytečně! Enem v tym Iraku. Oto tam zas jakisi sebevrah zabil vic jak dvacet ludi. Ja vim, že to je dycki horši, když se ztrati kdosik z rodiny, ale...” Antek svoju morbidni řeč už nědokončil, bo ho utnul Poldek: „Ty zje ale něcytlivy cyp!” Abych změnil temat, napasoval sem na sebe vtip, co sem raz slyšel v televizi od Pawlowske: „Jak sem oto šel Na Upadnicu, chtěl sem Mařu kapku vykivať, tuž sem ji řeknul: ,Maruš, idu do hospody! Obleč se!’ ,A to mně bereš sebu?’ zeptala se. ,Ni, ale vypnu topeni!’ řeknul sem až ve dveřach, ale stejnak sem tak tak uhnul před papučem.” „Tuš to si byl hodně odvažny! Jak znam Mařu, tak ta ti ju lepně, aji až se vratiš,” zežral muj vtip Poldek a ja byl rad, že konečně přišel na inši myšlenki. „Ja, ja, z babami se da lechko vykivať. To se spominam, jak se raz jedna moja znama domluvila s kamoškami, že se zrobja na chatě babinec. Bo ale měla maleho fiatka a ich bylo pět, tuž se od svojiho skorochoťa pojčala supermoderni japonsku limuzinu. Baby naskladaly věci do kufra, nasedly a jely. Po paru minutach začlo na ně to auto cosik japonski žvatlať. Baby něrozuměly, tuš zastavily, vyply motor, vyzkušaly všecki knofliky a když auto přestalo mamrať, znova nastartovaly. Po paru minutach zas ta hatmatilka. ,Nic se nedá dělat, musíme do servisu!’ pravila ta řidička. Tam vysvětlila mechanikovi, o co idě, a šly na kafe. Po pěti minutach ju volal: ,Už můžete, madam, odjet. Ten kufr jsme vám zavřeli!’,” pomahal mi Poldka rozptyliť Jiřik.

A přidal se aji Erďa:
„To mi vykladal kamoš, že raz jel kolem felicie, u kere byly dvě zdrcene blondynky. ,Nejede to?’ zeptal se, a nabidnul im, že ich odtahně. Když ale z autem na laně přibrzdil, felda do něho vrazila. Šel se podivať, co se robi, a vidi, že blondyny seďa na zadnim zicu. ,No co?! Vždyť jste říkal, že nás odtáhnete, tak proč máme sedět u volantu!?’ pravily bezelstně.“

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek