Jak se Jaryn schvatil

Přibelhal se Na Upadnicu tajak stařik těsně před smrťu. V jedne ruce termosku, v druhe ruce termosku a v siťovce ešče jednu. „Kaj s tym nakladem, Jaryne?“ zeptal sem se chlopa, kery vitalniho Jarka, jak zme se ho pamatovali ešče než jel na dovolenu, připominal enem z dalky. Bylo to v ponděli a Jaryn stravil poslední vikend svoji třitydenni dovolene na chalupě. „Ty se směješ, ale ja sem na umřiti! Myslim, že sem to na te chalupě trochu přehnal. Lazil sem po hřibach a našel enem paru bedel a tři pravačky! Ale utahany sem byl tak, že ešče včil tělo něcitim a smrť mam doslova na jazyku!“ pravil a zesul se do stolka. Byl na ňho hrozny pohled! Pobledly, tvař vrasčita a do teho všeckeho tyn jeho hekot a nahlas vyslovovane obavy: „Musel sem asik chytiť klišče, bo mam všecki přiznaky lymske boreliozy! To je to sviňstvo, co roznašaju pravě kliščata. Totalni vyčerpani, dychavičnost, něskutečna unava, bolesť svaluv i kloubuv! Tym všeckim včil trpim! Asi sem fakt teho pijaka chytnul!“ Nařky přerušoval dycki enem na chvilu, to když se napil z jedne z tych svojich termosek.

Jak to vidí stryk Lojzek

Ani pivo se nědal! „Než nam sděliš, co chceš zahrať, tak řekni, co to vlastně slopeš?“ pravil Antek. „Oto v te termosce mam čaj, co mi robka uvařila z pravych šipkuv. V te druhe je thé z trnek plaňatek. To su take plane švestki ne věči niž kanadska boruvka,“ vysvětlil. „A co maš v te třeti, co když se z ni napiješ, tak tě dycki tak něskutečně střepně?“ zeptal sem se. „Odvar z kořeňa kopřiv! To ti je hnusne! Ale moc zdrave!“ pravil a hltnul se teho, až se mu pysk zkřivil, jak by ho kuň kopnul. „A včil prav, co chceš zahrať?“ ptal se ze smichem Antek a na Jarynuv udiveny pohled dodal: „No až tě budu v krematce zasuvať...“ Něstačil dořecť, bo po nim Jaryn mrsknul pivnim tackem. „Dejtě mu pokuj! Vitě, jak taki hypochonder trpí, když pokažde, jak se co přečita, zisti, že pravě tu němocu trpi?! A lepši už to nebudě! Spiš naopak,“ zastal sem se Jaryna, kery se malem z te naši srandy rozbečel. A tak se rači vzal slovo Erďa: „Znatě tyn? To raz chlop ščipně svoju robku do dupki a pravi: Kdybychom si toto nechali zpevnit, nepotřebovali bychom elastické punčošky! – Potym ju ščipně do cyckuv a pravi: Kdybychom si toto nechali zpevnit, nepotřebovali bychom podprsenku! – Na to ho ta jeho ščipně mezi nohy a pravi: Kdybychom si toto nechali zpevnit, nepotřebovali bychom zahradníka, instalatéra, pošťáka ani tvého bratra, miláčku! – Fajne, ni?!“ Tuš zdař buh, vaš Lojzek