Sedeli zme Na Upadnici a skoro se
dlubali v nose, jak zme se nudili. Ani to
pivko do nas něpadalo tajak obvykle.
„Co se robi, že je tu take ticho?“ ozval
se ode dveři Jaryn, kery se zas po dluhe
době objevil mezi nami. „Ale, spadla
na nas, tajak na fobalisty Banika,
jakasik deka,“ pravil sem mu popravdě.
„To jako, že stě mimo formu tajak
ti podpruměrni fotbalisti s tymi velmi
nadpruměrnymi platami, keři se navic
myslija, že su ti nejlepši ni-li v Evropě,
tak určitě v naši republice, a zatym
něumiju nic inšiho, niž pluvať a řvať
na rozhodčich, že im něpřeju?“ pravil krkolomnu
a na svuj obvykly řečnicki styl
něsmirně komplikovanu větu Jaryn. „Ja
bysem Baniček tak něpomluval, bo přeci
tyn jeho včilejši majitel tvrdi, že je Banik
včil fi nančně i hračski tak konsolidovany,
jak nikdy předtym,“ křiknul od vedlejšiho
stola posměšně stary Kolder.
Jak to vidí stryk Lojzek
„Už už se Poldek zdvihal se zaťatymi
pěsťami, když Jaryn znova spustil: „Když
vam neni do řeči, tuž se poďtě aspoň
zazpivať. Třebas Prši, prši...!“ „Di do řiti
s taku pisničku! Dejme se tu našu:
Beskyde, Beskyde,“ navrhnul Erďa. „Ani
nahodu! Tu pisničku přimo něsnašam,
bo sem se asik do svoji třicitky myslel,
že ovečky zatača jakisik černy Okipača
a strašlivo sem se ho jako děcko bal. Až
na mojich třicatinach mi vysvětlili, že
je to černooki bača!“ pravil na to Jaryn
a za všeobecneho smichu se objednal
pivo. „To muj synek, když byl
maly, se zas bal
Kekamnůma.
Divil sem se,
kaj take strašidlo
zebral,
až raz z něho
vypadlo, že se
řikali ve školce taku
basničku o zimě kaj
byl veršik že ,zima
je pejskovi, ke kamnům
kouká!’ No a tyn muj
bimboň se to přeložil jako že
,Kekamnům kouká!’ Ja zas měl
problem s pisničku Chodime,
chodime hore po dědině…
Tam je zas taki verš: vstavaj
milá, spišli… a já se dycki
myslel, že to je v jakymsik
tym jižněmoravskim nařeču
stavaj mila rychle či jak pravime
my rychli! Až nědavno
sem přišel na to,
že je to spravně:
vstavaj milá,
spíš-li. Jako esli
mila spiš, tuš
stavej!… Ale
vubec nejlepši
byla cera
mojiho brachy.
Když byla
mala, tak když zme našemu dědkovi
v Suche vinšovali k narozeninam a zpivali
Sto lat, tak zpivala stolař, něch žije
nam, bo dědek byli stolař. Až když zme
aji jejimu tatikovi zpivali Sto lat!, tak se
ptala, čemu mu to zpivame, když neni
stolař!? A to už ji bylo okolo dvaceti. Ja,
ja, ludě všecko splantaju. Aji pisnički!“
pravil sem z očami uslzenymi od smicha.
Ani zme něpostřehli, jak Jaryn naraz
zrobil Na Upadnici fajnu naladu. A tu
ešče potuploval svojim frkem Erďa: „Pta
se vnuk dědy: A co orální sex, staříčku?
– No právě při něm je ta moje jako saň!
– A jak se chráníte? – Seberu jí zuby!
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek
