Jak Leošek „rovnal fele“

„Pry baňski uřad našel jakesik zavažne bezpečnostni zavady na šachtě ČSA. A tak pry se uvažuje o jeho uzavřeňu. To musi byť jakasik cypovina!,“ zhodnotil Juzek v sobotu Na Upadnici, když se to přečital v novinach. „Co ja pamatuju, tak se na bezpečnosť v OKD dycki dbalo. Zvlašť v posledni době. Jak možu novinaři mluviť o jakimsik narustaňu počtu smrtelnych urazu?! Je fakt, že občas dojdě ku smrťaku, ale co narobiš s přirodu?!

Te něporučili ani komunisti! A že ti uměli věci! Občas sice tež selže, jak se včil učeně pravi, aji tyn lidski faktor. Když kerysik mamlas robi v dole to, co je zakazane, či leze tam, kaj se něsmi. Ale zařve na našich šachtach tolik ludi tajak na cestach?! Ani zdaleka ni! A nikemu to něvadi. Navic se najdu taci přiblbli poslaňci, keři ni enemže sami chlastaju před tym, než sednu za volant, ale ešče chcu zmirniť tresty za dopravni přestupki! Ty bysem zavřel, ni šachtu!,“ rozčilil se Poldek. „Faktem je, že haviřina je hodně rizikova robota, kaj jednoznačně plati, že co hornik, to hrdina! Znal sem dosť synkuv, co se bali kolem šachty enem přejsť, aby je to nahodu něvcuclo za branu a potym do ďury. A paru z nich už neni mezi nami, bo se zabili v autě!,“ pravil sem naoko važně. „To je ale laciny vtip!,“ kuckal smichem Jiřik. „Ale kdo chce do havirně, tyn musi byť pořadny chlop a něsmi měť srdce v galatach! Ni jakisik chvistek, co se převleče za špagatem a ze všeckeho se třepe!,“ dodal a utiral se uslzene oči. „No ja bysem to nětvrdil. Moja maminka mi raz vykladali, že u nich v orlovske hornicke kolonii bydleli isti Sebeři. Ten jejich tata, zdatny haviř, narobil svoji robě devět děcek. Všeko to byly děvuchy, až na štvrte děcko – to byl synek. Leošek! No a tyn byl pravě tyki chvistek. Ale stary Sebera ho patřičně hyčkal a chlubil se z nim. Enemže haviři se mu posmivali, že Leošek neni haviř, ale obyčejny obchodni přiruči. Sebera na ty dřisty sral, ale synek byl z teho smutny. To nědalo stare Seberce a šla za štajgrem Cyrem: ,Paně štajger, vemtě teho mojiho synka do havirně, až se mu něposmivaju!’ ,A co tam bude, paní Seberová, dělat? Vždyť ani sbíječku neunese!’ ,Chlopi pravěli, že by tam moch fele* rovnať! Tuž ho vemtě, až rovna ty fele!’ Štajger Cyr zatnul zuby a enem řeknul: ,Tak ho za mnou pošlete.’ No a Leošek začal za tyden farať. Něvi se sice, esli fakt v dole enem ty fele rovnal, ale vyplatu dom nosil pořadnu, haviřsku, a chlopi už se mu něsmjali,“ skoňčil sem za huronskeho veseli kamošu.

Erďa měl co robiť, aby ich přeřval: „To kdysik spadnul v Ostravě pod lokalku černoch. Ta mu ujela prostřednik prave ruki. A bo ho něnašli, přišili mu ve špitale iny – bily! Synek byl z teho neščasny, bo ho furt zastavovaly baby a chtěly ten bily potřebny prst vidět. Až raz ho zastavila děvucha a pta se: ,Ty jsi ten černoch s tím bílým prostředníkem?’ ,Ne!! Jsem havíř a jdu dom z bokovky!’

Fajne, ni?!“

Tuž zdař buh, vaš Lojzek

Fele či felery nebo rovnat felery – viz Ostravský slovník