Jak Jaryn v tych hicach mrznul

Bylo to velke vitani oto v ponděli Na Upadnici! Z dovolene se vratil Jaryn, a enem co se s nami postiskal, valil ku oknu za tymi svojimi vypěstkami. Bal sem se, že budě pyskovať, bo ty rajčatka su sice červene, ale fakt enem o pohlavek věči než kuličky do děcke hry. Ale moje obavy byly zbytečne. Jaryn enem zařil: „Diky, synci, pěkně stě mi ty moji sazenički hlidali. To je radosť pohleděť. A že su rajčatka male? Co je male, to je mile, ni?! Enem ty ogurki su nic moc! Ale dycki se všecko něpovede, co?! Aspoň zme se ozkušali, že aji v hospodě se da pěstovať zeleninka. A uviditě, že přišti rok to budě lepši,“ uzavřel hodnoceni zahradki za oknem a poručil se pivo.

Sedli zme se okolo něho a vyzvidali, jak bylo na urlopě. „No báječně! Co vam mam řikať. Akurat z hřibami to něbylo take, jak sem se představoval. Našel sem den po tym vydatnym dešťu tři košiki pravakuv, ale polovina šla do hajzla, bo byli červavi. Na druhy den to sice bylo slabši – enem jeden košik – ale hřibky byly jak vymalovane. Ale inač – balada. Nebudětě věřiť, ale zajel sem z moju drahu polovičku aji na Čeladnu do teho polaria. Tam mě zeblikli donaha, dali mi enem take polotrenky-polokraťasy, pasku přes uši, podkolenki, rukavice a rušku na psyk. Vtlačili mně do mrazaka, kaj bylo minus stodvacet stupňu, podotykam Celsia!, a něchali mě tam dvě minuty!,“ pravil a upil piva. Kdo zna Jaryna, něstačil se diviť! Un, kery i na plaži v Chorvatsku nosi těple ponožki a tu u nas v letě běžně miva šalik, kulicha a rukavice, vlez do take zimy! Ale potym pry to přišlo. „Řekli mi, že mam isť na tahitsku masaž horkimi lavovymi kameňami. Nevěděl sem, o co idě, ale dosť sem se od teho sliboval … Ale misto tmave Tahiťanki přišla krasna mlaďučka blondynečka. Furt se na mě smjala, přijemně brebentila a přitym mě masirovala horkimi kameňami. Hladila mě s nimi, sem tam přitlačila. Raz trenky stahla od pasa nadul, raz od kitek navrch … Pravim vam, že bylo ščesti, že sem ležel na břuchu a moja stara byla dvě izby daleko. Inač sem to schytal. No co mam dodavať?! Přiště tam idu zas, ale tyn mražak vyněcham,“ zakoňčil svuj meldunk z dovolene Jaryn. Řechtali zme se jak koně, až to nasralo Erďu: „Odkedy je tu na srandu Jaryn? Dycki stě se smjali mojim frkum! A včil?!“ „Nic se z teho, Erišku, něrob. To něsu frki, to je život!,“ kuckal sem smichem, ale Erďa trval na svojim. Nadechnul se a hlasito na celu vysmjatu hospodu pravil:

„A tyn znatě? Manžele se enem tak seďa u lahvičky vina, když on naraz pravi: ,Vsadím se, že nedokážeš říct nic, co by mě potěšilo i nasralo najednou.’ Robka chvílu přemýšla, a potym pravi: ,Máš větší péro než náš soused.’

Fajne, ni?!“
Tuž zdař buh, vaš Lojzek