HORNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ A BÁŇSKÁ SPRÁVA IV část

HISTORICKÝ VÝVOJ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE

Státní báňská správa nepatřila k těm orgánům, které by z vlastní vůle měnily svoji organizační strukturu ani věcnou náplň. Revoluční změny po r. 1945, znárodnění dolů a veškerého těžařského průmyslu, k jehož završení došlo po r. 1948, se významně dotklo státní báňské správy. Její pravomoc byla politickou mocí okleštěna stejně tak, jako byl degradován horní zákon, z něhož se postupně stala mrtvá právní norma. Státní báňská správa byla vytlačena do pozice orgánu bez kompetencí a bez vlivu na vývoj hornictví, avšak s plnou odpovědností za stav bezpečnosti práce a provozu, ale bez nástrojů, kterými by mohla tento stav ovlivňovat. V nejednom případě se pracovníci báňských úřadů stali vhodným objektem, na který bylo možno svalit vinu za oběti důlních havárií.

Zásadní změny pro hornictví přinesl rok 1945, a to zejména vydáním dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Do státního vlastnictví přešly všechny podniky provozované podle Obecného horního zákona a podniky a práva na vyhledávání a těžbu živíc. Podle § 1 odst. 1 č. 9 dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. staly se národním majetkem i podniky pro těžbu magnezitu a azbestu, podniky na těžbu kaolinu, slídy, živce, žáruvzdorných jílů nebo vysokohodnotných keramických hlín a podniky na výrobu cementu nebo cementových pojiv, které Obecnímu hornímu zákonu nepodléhaly. Znárodňovací proces v hornictví byl dokončen v r. 1948, kdy byly zákonem č. 114/1948 Sb. znárodněny podniky na těžbu rašeliny, podniky na těžbu křemence, mastku, těživce, sádrovce a dalších nerudných surovin.

V tomto duchu a v těchto intencích byl tvořen nový horní zákon č. 41/1957 Sb. Při jeho tvorbě se vycházelo z ústavní zásady, že nerostné bohatství je národním bohatstvím základním a nenahraditelným, kterému je nutno poskytnout zákonnou ochranu. Proto také zákon č. 41/1957 Sb. nese název Zákon o využití nerostného bohatství (horní zákon).

Zánikem unitárního státu a vznikem federace dvou národních republik v r. 1969 došlo k rozdělení kompetencí státu. V horním zákonodárství bylo nutno reagovat zejména na změnu ústavy, podle které nerostné bohatství zůstalo v kompetenci federace, ale naopak bezpečnost práce, bezpečnost provozu, výkon státní báňské správy, jakož i další zákonné instituty dány do kompetence národních republik. V r. 1968 tak zanikl Ústřední báňský úřad a kompetenčním zákonem č. 2/1969 byl zřízen Český báňský úřad s působností na území dnešní České republiky.

Již po r. 1968 byly započaty práce na novele horního zákona a v průběhu téměř dvaceti let bylo vypracováno více než deset návrhů. Tato na svoji dobu komplikovaná legislativní práce byla završena teprve v r. 1988, kdy zákonodárné orgány přijaly zákon č. 44/1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) a zákon ČNR č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.

Po politických změnách v r. 1989 došlo k postupné novelizaci všech hornoprávních norem. Důvodem tohoto legislativního postupu bylo obnovení všech základních právních principů horního práva, vytvoření volného přístupu fyzických i právnických osob k vyhledávání a těžbě vyhrazených nerostů. Současný právní stav umožňuje svobodné podnikání v oblasti hornictví, chrání zájmy státu, vlastníků nemovitostí, obcí i životního prostředí.

Zásadní změnu v organizaci státní báňské správy v období po 2. světové válce přineslo vládní nařízení ze dne 6. 4. 1954 č. 20/1954 Sb. o organizaci státní báňské správy. Touto právní normou bylo zrušeno Báňské hejtmanství v Praze a Báňské hejtmanství v Brně a vytvořen Ústřední báňský úřad jako nejvyšší orgán státní báňské správy unitárního státu. Revírní báňské úřady byly změněny na obvodní báňské úřady a jejich sídla stanovena v Praze, Kladně, Plzni, Kutné Hoře, Karlových Varech, Teplicích, Brně, Ostravě, Bratislavě, Košicích, Spišské Nové Vsi a Banské Bystrici. Tento stav trval pouhých 14 let, a to do vzniku československé federace v r. 1969, kdy se státní báňská správa vzniklé Slovenské republiky oddělila od státní báňské správy České republiky. V průběhu 90. let přebrala státní báňská správa řadu historicky jí příslušejících oprávnění, a tedy i vliv na podnikání v této národohospodářské oblasti. Její kompetence byly upraveny novelizací zákona č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Český báňský úřad má podle kompetenčního zákona postavení ústředního orgánu státní správy podléhající vládě republiky.

Obvodní báňský úřad v Ostravě je nedílnou součástí organizace státní báňské správy. Plní úkoly tohoto orgánu na nejsložitějším a z hlediska bezpečnosti hornického provozu v nejnáročnějším úředním obvodu. Lze právem předpokládat, že se bude i nadále podílet nejen na zajišťování bezpečnosti práce a provozu v hlubinných dolech OKR, ale i na dalším rozvoji tohoto našeho dnes už jediného černouhelného revíru v České republice.