Dějiny karvinského dolu založeného v těchto místech se datují k události, kdy začalo hloubení výdušné jámy.
Při průjezdu karvinskou městskou částí Doly nelze přehlédnout obrovský průmyslový areál Dolu ČSA se zděnou věží a skipovým komplexem.
Dějiny dolu založeného v těchto místech se datují k roku 1859, kdy začalo hloubení výdušné jámy Karel. O rok později se začala hloubit jáma Jan a konečně v roce 1862 těžní jáma Karel.
Důlní pole obou závodů tvořily propůjčky dřívějších menších šachtic František, Leo, Fridolín, Emilie, Válečná a Stará mašina. Pro zajištění větrání byla vyhloubena v roce 1878 výdušná jáma Henrietta. Doly Larisch-Mönnichova těžařstva byly po vzniku až do roku 1896 rozděleny na východní a západní revír. V západním revíru těžily Jindřich, Františka a Hlubina, ve východní části pak Důl Jan-Karel.
POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY
Pracovaly zde těžké parní stroje
Těžba probíhala střídavě jámou Jan a Karel a obě úvodní jámy byly postupně prohlubovány. Byly na nich instalovány parní těžní stroje, na jámě Karel dokonce na tu dobu nejmodernější parní těžní stroj s Colmannovým ventilovým zařízením. V roce 1868 byl Jan-Karel napojen železniční vlečkou na košickobohumínskou dráhu. S postupujícím rozvojem těžby byla v roce 1884 postavena mezi jámami Jan a Karel třídírna a koksovna. Stejně jako na jiných dolech v revíru byla kolem roku 1900 i na dole Jan-Karel základní část elektrifikována a nastartovala éra rozvoje mechanizace. Důl Jan-Karel byl postupně vybaven sbíječkami, vrtačkami, pojízdnými šramačkami a dopravními žlaby. Zajímavé však je, že zatímco na jiných dolech v revíru se instalovaly elektrické těžní stroje, na Dole Jan byl ponechán parní těžní stroj, který prošel generální opravou.
Po druhé světové válce byl Důl Jan-Karel znárodněn a přejmenován na Důl President Beneš. Postupně byla nasazována výkonnější důlní mechanizace, hlavně důlní kombajny. Na podzim roku 1951 byl Důl Jan-Karel spojen s ostatními dříve Larisch-Mönnichovými doly a vytvořen Velkodůl Československá armáda, k němuž patřila i koksovna a elektrárna. V roce 1953 vyrostla nad jámou Karel nová betonová těžní věž vysoká 70 metrů, která je dosud výraznou dominantou.
Historii dolu, a to i minulost nepříliš dávnou, poznamenalo několik velkých tragédií. První velké neštěstí se stalo už zanedlouho po zahájení těžby na dolu Jan. V ranních hodinách 6. března 1885 při výbuchu plynů na 4. patře dolu ze 150 horníků zahynulo 108. Výbuch byl tak silný, že ve výdušné jámě Henrietta byl vyvržen důlní vozík s uhlím až do výšky 20 metrů. Další katastrofa postihla důl Jan v roce 1894 v souvislosti s důlním neštěstím na Dolu Františka. Celkem si výbuch vyžádal na okolních dolech životy 235 horníků, techniků a záchranářů. Na dole Jan bylo 49 obětí.
Oběť devíti horníků
V roce 1977 bylo na Dolu ČSA další důlní neštěstí. Při trhací práci vybuchl uhelný prach a bilance byla opět tragická – až 31 obětí. V roce 1983 došlo ve sloji 37 k jednomu z největších otřesů v ostravsko-karvinském revíru. Otřes zdevastoval porub s výdušnou chodbou a vybral si životy 9 horníků.
Pro své pracovníky postavil Důl Jan-Karel kolonie Žabkov (1900), Sovinec (1896–1889), Pohraniční (1881) a Malou (1895).
Z původních šachet, které tvořily Důl ČSA, už zůstal pouze Jan-Karel. Nyní tak je Důl JanKarel jedinou šachtou s dlouhodobou historií, která stále těží uhlí. Za dobu své existence samozřejmě postupně prošel kompletními rekonstrukcemi až do dnešní podoby a změnil se k nepoznání. Dnes je Jan-Karel hlavním závodem Dolu ČSA.
