Po roce 1945 nesla jméno Důl UNNRA, pak patřila do Dolu Mír, pak do Dolu 1. máj, načež se vrátila ke Gabriele
![KPHM](foto/gabriela.jpg)
Zhruba po roce od zahájení přípravných prací pro založení nového dolu v Karviné navrtalo několik dělníků za vedení důlního mistra a hraběte Žerotína uhelnou sloj o mocnosti 79 cm. Psal se rok 1852.
Jak bylo za RakouskoUherska zvykem, nový důl dostal v roce 1862 jméno podle hraběnky Žerotínové – Gabriela.
Těžba začala v roce 1854 a uhlí se dostávalo na povrch pomocí vrátku v sudech zavěšených na laně. Provoz na dole se teprve pomalu rozbíhal, když 16. ledna 1856 explodovaly důlní plyny. Při výbuchu zahynulo 17 horníků. O tři roky později důl zachvátil obrovský požár. Shořelo veškeré dřevěné zařízení na povrchu a také dřevěná výztuž jámy. Po této zkáze zůstal důl několik let opuštěný. V roce 1862 byl prodán rakouskému arcivévodovi Albrechtovi. Postupně začala obnova hlavně povrchových budov a strojního zařízení. V roce 1866 byly nasazeni do důlní dopravy koně. Nejvíce, až dvacet, jich uhlí přepravovalo v roce 1891.
POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY
V roce 1872 byl důl napojen vlečkou na Košickobohumínskou dráhu, což mělo velký vliv na plynulý odvoz uhlí. O rok později byl v dole poprvé použit stlačený vzduch pro pohon důlních strojů. Koncem devadesátých let byl instalován elektrický těžní stroj.
V roce 1902 postihlo Důl Gabriela další neštěstí. Opět explodovaly důlní plyny. Zabito bylo sedm horníků.
V roce 1906 přešel důl do majetku Báňské a hutní společnosti, která šachtu postupně do roku 1914 modernizovala. Ocelové těžní věže vyrostly do výšky 35 metrů a byla postavena také nová kotelna s komínem vysokým 50 metrů. V dole se objevily důlní lokomotivy na pohon stlačeného vzduchu, které postupně vyřazovaly z dolu koně.
![Gabriela 1924](foto/gabriela1924.jpg)
Těžbu, která postupně dosahovala předválečné výroby, v dubnu 1924 zastavil požár a výbuch. O život tehdy přišlo patnáct horníků. Pro zlikvidování ohně muselo být uzavřeno všech pět jam. Přesto nastal další výbuch, který zničil těžní věže. Rekonstrukce a obnova těžních věží a dalšího zařízení trvala dva roky. K velkému rozmachu mechanizace důlních pracovišť došlo až po druhé světové válce.
Založen 1852, uzavřen 2004
Téměř po stoleté existenci byl v roce 1946 důl Gabriela přejmenován na Důl UNRRA, na znamení díků za poválečnou pomoc spojenců. Název vydržel do roku 1950, kdy byl přejmenován na Důl Mír. V roce 1958 byly spojeny doly Mír, Hoheneger a Barbora a vznikl tak Velkodůl 1. máje. K názvu Důl Gabriela se šachta vrátila v roce 1990.
Jámy Dolu Gabriela přestaly těžit v roce 2004 a těžbu převzal Důl Darkov. Jámy byly zasypány, povrchové objekty včetně dvou dominantních těžních věží vysokých 35 metrů, však zůstaly zachovány.