Sednul sem ve středu navečer ztěžka
na stolek Na Upadnici, objednal se pivo
a spustil: „Zavolal mi v ponděli starši
synek: Tato, jedu na otočku do Prahy,
něchceš se mnu na dobre pivo? Už
sem vam pravil, že za dobru plzeň
sem ochotny se do te Prahy štrachať.
Tuš sem přikivnul. Enemže ja vul se
myslel, že pojedě autem, ale un pravil,
že vlakem. Ale vidina buclateho krygla
s pivem a pěnu tak hustu, že udrži
pětikačku, vyhrala. A potym sem chtěl
v Praze zajsť do muzea hudby. Pravil mi
kamoš Peter, že tam su nove expozice
z obdobi začatku bigbita v šedesátých
rokach minulého stoleťa a ma tam
byť aji cosik noveho okolo Beatles…
Měl sem však z cesty cuknuť už při
kupovaňu listkuv na pendolino. Baba
v pokladně byla sice mlada, ale tak přečivna,
že zme ju ze synkem museli upozorniť
na to, že z usměvem idě všecko
lepši.
Jak to vidí stryk Lojzek
Ale aji nad tym varovanim vyhrala
vidina dobře natočene plzně. V Praze
šel synek za svojim jednanim a ja vyrazil
do muzea hudby. Když sem se tam
konečně došmatlal, visela na dveřach
cedulka, že v utery maju zavřene.
Sednul sem na řiť a stekal se. Na celym
světě od Pařyža po Londyn a Moskvu
su muzea zavřite dycki v ponděli, enem
to v Karmelitske na Malé straně v Praze
v utery! Když mě zlosť přešla, prošel
sem se Karlovym mostem, Kampu a šel
do hospody, kaj zme byli ze synkem
domluveni. Dal sem se gulaš, dvě
plzně a jedno kafe, zaplatil 185 korun
a spokojeně čekal na synka. Vyjeli zme
lokajku na Hradčany, chvilu poseděli
na třetim nadvoři a šli kaj indi niž
na Tour de knajpa. Synek furt chtěl
na Loretánské naměsti k Černému
volovi. Že tam
nikdy něbyl.
Tuš zme šli.
Dali se plzeň
a něstačili
se diviť co aji
v Praze umi zrobiť
špatny vyčepni z pivem.
Už kelner byl
pofiderni. Břuchaty,
v riflach a v karovane
košuli. Potil se jak dveře
od chlivka a pokažde, když
prošel kolem pipy, kopnul
do sebe dvě deci piva... Vyčepni
použite krygle jen tak promachnul
v dřezu ze stojici vodu... Tak zme zaplatili
a změnili lokal. Druhu
knajpu byl tradičně pivni
bar U Kocoura v Nerudovce,
a pak už zme smětali ku
Zlatemu tygrovi. Tam zme
urvali dva fleki u stola profesora
Dvořaka, to je tyn, co
v televizi mluvi o pamětihodnosťach
Prahy tajak kdysi
V. V. Štech a kereho
muj synek
něsnaša, bo
fandi Spartě,
a pak už zme
enem letěli
na pendolino
a dom. Tam sem se nasral nejvic. Dvě
minuty před přijezdem pendolina
do Svinova odjel autobus na ostravský
ÚAN a my čekali dvacet minut na další
v tym tropickim hicu a neskutečným
vlhku. Kdo robil v Ostravě jizdni řady
MHD, je fakt genius!“ skončil sem svoji
vypravjani a chlopi měli škodolibu radosť
z teho, jak sem zas raz prožil smolny
den... Enem Erďa mi spravil naladu:
„Ty mi s tu chuťu na pivo připominaš
teho synka z reklamy co kdysi běžela
v televizi, kery řika: Už jako kluk jsem se
rád motal v kuchyni. Nemotal jsem se
sám. Motala se máma, motal se táta.
Když jsem se v patnácti rozhodoval, co
dál, Radegast byla jasná volba!
Fajne, ni?!" Smjal se.
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek
