Seděli zme v utery Na Upadnici a enem
tak klabosili. Venku sice mrazy skoňčily,
ale v krbu praskal oheň a v hospodě
bylo přijemne těplo. „No neni to balada?
Atmosferka jak na chatě! Pivko přesně
vychlazene, ceny lidove, široko daleko
žadna baba na dohled, no nebertě to!“
usmival se Poldek. „Ale, synci, dneska je
MDŽ! Co s tym zrobime?“ ptal se Jaryn.
„Ja bysem moc na temat MDŽ nědiskutoval.
Bo baby už davno na nas seru!
Počitaju s tym, že zme su je, my chlopi,
na guvno a určeni k vyhubeňu! Dyť se
enem zebertě: v televizi idu spoty aby se
baby něbaly vyšetřeňa cyckuv, aby se
včas poznalo, esli v nich nahodu němaju
rakovinu. Bo pry u nas každych pět minut
na to umira jedna ženska. Ja to sice kapuju,
je to potřebne a kdyby se na to robila
sbirka, asi bysem sam přispěl, ale čemu
zme my, chlopi, diskriminovani?!
Jak to vidí stryk Lojzek
O baby
se televiza stara! Už aji veřejně doporučuje
mladym děvuškam až se něchaju
očkovať proti rakovině děložniho čipka,
či jak se to menuje. A čemu? Dyť bab je
na světě o hodně vic niž chlopuv! Čemu
něma televiza taku starost aji o nas? Nas
enem straša, že když chytnu přiušnice
mladi synci mezi devatenastym a pědadvacatym
rokem života, mohlo by to při
složitějšim pruběhu te dětské němoci
znamenať aji ich sexualni koněc. A nikdo
něagituje na preventivni očkovani! Tajak
by nikemu na chlopach nězaleželo! Až se
klidně vychcypeme, ni?! Babam potym
budě stačit enem paru vystavnich kulturistuv
či desetibojařuv na semeno a přes
uměle oplodněni se bez problemu přidu
ku děckam! A svoji libido ukoja robertkem
nebo se pomožu navzajem,“ nastinil tragicky
koněc chlopu v Čechach, na Moravě
a ve Slezsku Antek. „Ja bysem tě kapku
opravil, bo po tych přiušnicach strati
chlopi ,enem’ schopnosť rozmnožovaňa,
ale ni schopnosť se milovať. To za prvni.
Za druhe, kdyby ta infekca vypukla na celym
světě, a v tym nejhoršim stadiu, tuž
by potym něbylo čim ty ženske uměle
oplodniť. A tak by asi druhotně
vymřely tež, ni?!
Ale robky to stejnako
něchcu, bo tym umělym
oplodněnim přidu o naše
něžne funěni u ucha! A to
im žadny robertek nědoda!“
zlehčil sem tyn dišput, kery tak
trochu začal zavaňať protibabsku
xenofobiju. Ale od pipy se ozvala –
kaj se vzala tu se vzala – Očadlička,
kera přišla ze žbankem pro pivo: „Co to
kecatě?! Dyť je televiza plna profi laktykuv
o rakovině prostaty… A to němluvim
o tych Clavině či Clarině, co po nich
,mužem hned'!“ štěkla a mezi dveřami
enem tak na pul huby prohodila: „A esli
něvitě, co je to profi laktyka, tuž se
kuknitě do encyklopedyje nebo
na gůgla!“ Praskla hospodskimi
dveřami a byla fuč. My zme zustali
Na Upadnici jak opařeni! „Ty,
Lojzek, pro keho brala pivo?
A co to je guglu?!“ zeptal se
nahlas Antek. Odevřel sem
hubu, ale zavřel mi ju Erďa:
„Zastavuju pro tuto chvilu
akcu Veřejna bezpečnost
pátrá, radí, informuje, bo k temu se vratime
přiště! A žádám všecki tu přitomne,
aby se za domaci úkol nad Antkovymi
otazkami zamysleli a patrali. Bo přeci
nězme všeci taci voli! A znatě tyn, jak
sedi v hospodě Japonec s Ostravakem?
Naraz temu Ostravakovi Japonec jednu
vrazi. – Co to bylo? pta se Ostravak, když
se po dvuch minutach probere. – Naše
kung-fu! a znova mu jednu šastně.
Ostravak se po pěti minutach vzpamatuje
a pravi: A co to bylo včil? – To bylo
naše karate! Ledva to ale dořekně, jebně
ho Ostravak. Po pulhodině přidě Japonec
ku sobě a překvapeně se pta: Ty vole,
to bylo hrozne! Co to bylo? – To bylo tež
vaše: Hever od Mazdy!
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek
