Seděli zme oto Na Upadnici a dobře se bavili, když se naraz objevil s takim smutnym vyrazem v ksichtě naš mlady kamoš Adolf. To je tyn synek, kery občas mezi nas stařiki zavita, enem tak poslucha ty naše dřisty a dycki se naramně bavi. Občas ho musime napomenuť, bo on se něsměje, ale doslova kokrha! Navic je to tyn Dolfa, kery pomoch Břetikovi složiť pingpongovy stul. Tyn ho kupil pro svoje vnučata, a aji když hral ping pong skoro dvacet rokuv, něuměl ho poskladať ani podle navoda! Tu historku dodavam pro ty, keři ešče furt něvěďa, o keho idě. A esli to někerym z vas zas nic něřeklo, tuž to matě smulu, bo matě ty moje dřisty čitať pravidelně a pečlivo! Tak tyn Ada ešče neni ženaty, ale žije už jakisik rok na hromadce s přitelkyňu, kera je kapku starši niž on. Ale klape im to naramně, takže to vypadalo ešče nědavno, že by do teho mohli v kostele praštiť. Až maju děcka stejne meno, ni?! No, a tak tyn Ada včil stal mezi dveřami, a byl neščastny, jak se pravi, tajak šafařuv dvoreček. „Co je, Dolfinku?“ zeptal sem se.
Jak to vidí stryk Lojzek
Dolfa se ale krutil, vymluval a furt nechtěl řecť, co se mu stalo. Až po patym pivě a třeti zelene – tolik zme do ňho investovali, abysme zistili, co se mu stalo – pravil: „Ale, ta moja ze mnu tak vyjebala, že se aji stydim vam to řecť, abystě se mi něsmjali!“ „Kaj bysme se ti smjali, enem se vylej srdečko,“ mamil z Dolfy informace Poldek. Tyn polknul dalši zelenu a začal: „Přišel sem po šichtě dom, povečeřal, odevřel lahvača a pustil televizu. Prostě vegač. Jak tak v tym těplučku sedim, přišlo to na mně. Však to znatě, ni?“ položil řečnicku otazku, ale když viděl naše něchapave pysky, upřesnil. „No, prostě sem dostal chuť na sex. Ale jak se tak divam, vam už to nic něřika!“ uchichtnul se, a nam bylo jasne, že se mu nalada zlepšila. „Tuš sem se přitulil ku tej moji a pravim ji, že mam pnuti ve varlatach! Podivala se na mně laskyplně a potym tvrdo pravila: ,V takim připadku znamy sexuolog doktor Weiss doporučuje masturbovat!’ Myslel sem, že ju zabiju. Namisto teho sem se ale bez řeči zdvihnul a sem tu!“ zakoňčil svoju zpověď Adolf, a my svuj slib o něsmjaťu samože nědodrželi! Poldek se až zalykal, když mu radil, že v připadku, když je pnuti ve varlatach a baba neni na blizku, je nejlepši pustiť se radio na plne kule! Ada se chvilu tvařil uraženě, ale potym ho to přešlo, a když se vzal slovo Erďa, že ma tež dobry frk, sednul se a posluchal.
„To potkala taka stara baba, prostě vykopavka, mladeho synka a pravi mu: ,Nechtěl bys mi to udělat?’ ,Vrať se do hrobu, fuchtle!’ reagoval synek. A na to ta stara: ,Dam ti mobil!!’ A tak ji to synek zrobil. Když bylo po všeckim a starka se natahla bombarďaki, řek se o tyn mobil. A ona na to: ,Tak se piš: 602 313 …’
Fajne, ni?!“ A Ada se rozkokrhal…
Tuž zdař buh, vaš Lojzek