Čim a jak letos na dovolenu

Vratili zme se Na Upadnici v ponděli při dišputach k velkemu problemu čim, jak a kaj letos na dovolenu. Předtym zme ešče silno opluli majitela hospody Zdenka za to, že furt něhodla kupiť do tej svoji knajpy klimatizacu, ale to bylo enem tak na oko, bo tyn stary škrt se nenecha nikdy našimi řečami ve svojim přesvěčeňu zviklať. Tuž zme se pařili, potili, leli do sebe zimne pivo a snili o chvilach při mořu na Havaju.

Jak to vidí stryk Lojzek

„Jedu z vnučatami do Italska, ale mam problem,“ prohlasil po třetim pivu Břetik. On se dycki o dvojích problemach rozkeca až když ma cosik v žile, inač je tajak tajemny hrad v Karpatach… „A jaky problem tě tiži, Břetičku?“ zeptal se vzletně Antek. „No s tu moju desetiletu šunku, co ma na hřbetě sto deset tisic kilometruv, bysem to už asi nězvladnul, tuž s robku uvažujeme, že se kupime nove přibližovadlo. Mam na kontě jakisik haliř ešče z doby, co sem hral pinčes ve fatherlandě, tak co teho něvužiť, ni? Vybral sem se tu škodulku rumster o obsahu jednacela dva. A už byl problem, bo maji stare kdosik v mlikarni nakukal, že je to slabe, že to moc žere a že s tym něvyjedeme ani na Pindulu v Beskydach ni tobože kajsik na kopec v Alpach. Co vam mam praviť. Tři hodiny zme diskutovali až nakonec sem ju musel dotahnuť až do servisa, kaj ji všecko vysvětlili a ona dala za pravdu mechanikam a ni susedkam v mlikarni. No a tak to ideme zitra kupiť,“ skoňčil svoju zpověď za velkeho smichu Břetik. Něsmjal se enem Jaryn, bo jak pravil, ma doma tež cosik podobneho a tak dobře vi, co musel Břetik při vysvětlovaňu prožiť. „Ja to mam jednoduche, žadne auto nemam, bo sem ho dal synkovi, penize na cestovku tež ni, tuž spoliham, že budě pěkně a že leto stravim buď na kupaku nebo oto z Poldkem na jeho chatě na Ostravici,“ vrypnul sem se do dišputa a hned pokračoval: „Ale musim vam řecť že sem oto zažil pěkny nervak, když sem v Ostravě cestoval trolejbusem. Chtěl sem se projeť po tym novym mostě u byvaleho zimaku na te rekonstruovane Českobratrske. Tuž sem u radnice sednul na stodvojku a jel. Prvni překvapeni přišlo, když po zastavce Husuv sad přišla asi po stopadesati metrach dalši zastavka Konzervatoř. Pravil sem se, čemu ni, když su ti Ostravaci taci zhnili. Ale když potym se na displeju ve voze rozsvitilo: Příští zastávka Strahovice – kaple, strašně sem se zleknul a byť to ve stare bedně z minuleho stoleti, asi bysem vyskočil za jizdy. Ale za chvilu se ozvalo, že zastavime na Českobratrské, tak sem se zklidnil a sednul se. Ale až do Marianskych Hor by se ve mně krve nědořezal!“ Chlapi se smjali, až slzeli, a malem přeslechli tradični Erďuv frk:

„Učitelka namalovala na tabulu jabko a pta se: ,Co to je?’ ,Prdel!’ pravi Pepik. Učitelka se rozbečela a utikla na chodbu, kaj narazila na ředitela. Ten vletěl do třidy a zařval: ,Čím jste rozplakali paní učitelku?! A kdo namaloval tu prdel na tabuli?!’

Fajne, ni?!“

Tuž zdař buh, vaš Lojzek