Brižitka alias Baba tutovka

Seděli zme na tyn svatek Jana Husa Na Upadnici, potili se tajak dviřka do chlivka a bohatě se chladili pivkem. „Musim vam, chlopi, řecť, co se mi stalo v nedělu,“ přerušil sem to horke ticho, kere vladlo hospodě, bo aji indy strašně udřistany Antek držel v tym něbyvalym vedře pysk. „Předtím ale musim předeslať, že po tym včerejšku zastavam nazor, že ludě maju starnuť spolu. Čemu? V době, kdy se mnu a mojimi vrstevnikami doslova třiskala puberta, chodila na ekonomku, do budovy, co byla vedle naši horni prumky, nádherná děvuška. Jindřiška se menovala. Byla to vyhlašena krasavica. Dluhe blond vlasy ji padaly až tam kaj konči hřbet a ešče nězačinaju nohy, oči měla modre jak studanky a postavičku, no co mam praviť. Řikali zme ji Brižitka, bo se moc podobala te, vtedy ešče mladičké, francuzke herečce Bardotove. Jednym slovem krasavica inteligentni. To vitě všeci synci ni enem z naši třidy za ňu šileli!

Jak to vidí stryk Lojzek

A jak zme tak dycki nenapadně před tu ekonomku postavali a čekali na to, až Brižitka vyjdě, přišla jeji kamoška Hanka s napadem. Až pry ji každy napišeme milostny dopis a kery se ji budě nejvic libiť, z jeho autorem že budě chodiť! Dopisy byly anonymni, aby němohla vybirať podle teho, jak se ji kery z nas zamluval. Nebudu vas napinať, vyhral sem a Jindřiška byla moja! Byl sem v sedmym něbu ale zaroveň aji bulaty a ve věcach laski nězkušeny, že když sem ji až na asi štvrtym rande dal pusu jaka se dava vlastní starce na dobru noc, poslala mě do dupy a začala chodiť z jednym hodinařskim učněm. Prvni zklamani v lasce sice hodně boli, ale ztrati se stejnako rychle. A tak to se mnu nic nězrobilo, když sem se za štryry roki dověděl, že se Jidřiška teho hodinařa vzala. Potym sem ju viděl, až když nam bylo pětadvacet. Byla taka plnoštihla, že sem ju malem něpoznal. Byla už dva razy rozvedena, ale jak pravila, furt měla tyn muj dopis schovany: Nikdo mi už nikdy tak krasně lásku nevyznal! pravila upřimně a ja se malem do ni zas zblbnul. Ale bo sem byl už z moju Mařu, němoch sem se to dovoliť. No a jak tak v nedělu rano idu do obchoda narazil sem na babu. Scvrklu, pysk sama vraska, prostě cela baba tutovka, esli se na ňu ešče spominatě. A ona vam naraz roztahnula ruky že mě obejmě, odevřela hubu plnu falešnych a zlatych zubu a zakuckala kuřackim hlasem: Áhoj! – Ohlidnul sem se, kemu to jako patři, ale nikeho sem něviděl. Přestože to asi patřilo mi, sem se babě obratně vyhnul a tvařil se, že ju něznam. Ale po pěti krokach sem se zarazil a malem sebu švihnul o tretuar: dyť to, ty stary vole, byla Jindřiška alias Brižitka! Temu řikam, že luďe maju starnuť spolu, aby se na sebe zvykali, a ni se bez varovani potkali po padesati rokach!“ Chtěl sem ešče cosik dodať, ale přerušil mě Erďa: „Včil vam povim jak raz taka postarši robka pravi temu svojimu: Myslíš, drahý, že bez podprsenky vypadám lépe? – Rozhodně! Vyrovnalo ti to vrásky v obličeji! –

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek