Velikonoce jsou svým původem
svátky jara. Před cca 3500 lety dali
kananejskému svátku jara zcela
nový význam Židé svým svátkem
Paschy: oslavou vyvedení a osvobození
židovského národa z egyptského
otroctví. Před dvěma tisíci
lety pak Velikonoce dostaly současný
význam Kristovou smrtí
a zmrtvýchvstáním. Smyslu (křesťanských)
Velikonoc porozumíme
na pozadí Velikonoc židovských.
Židovské Velikonoce (pesach)
Obsahem židovského svátku je
oslava Boha – Zachránce (Spasitele);
připomínají záchranu z egyptského
zotročení a slavné vyjití
(exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil
Izraelity celou řadou zázraků.
Na znamení Boží ochrany
každá izraelská rodina obětovala
Bohu beránka, který byl bez vady,
jeho krví potřeli rám dveří svého
domu. Izraelité tak byli uchráněni
před zkázou, která postihla všechny
ostatní. Odtud židovský název
velikonoc: „pesach“ – „uchránění,
ušetření, přejití“.
Křesťanské Velikonoce
Všechny starozákonní předobrazy
a proroctví o spáse došly svého naplnění
v Ježíši Kristu, jehož jméno
v hebrejštině znamená: „Bůh zachraňuje,
Bůh je spása“. Ježíš podle
křesťanské tradice sám zaujímá
místo velikonoční oběti a stává se
obětovaným beránkem bez vady.
On, nevinný, bere na sebe hřích
i jeho důsledky: utrpení, nemoci,
bolest a smrt. Dává svou krev
na ochranu (pasch) pro všechny.
Křesťanská věroučná „nadstavba“
spočívá v tom, že Kristus ve smrti
nezůstal. Byl vzkříšen a otevřel tak
cestu skrze smrt a vzkříšení k defi
nitivnímu „exodu“ – vyjití,
„pesachu“ – přejití z tohoto
světa zotročení a smrti
do světa Božího. Proto
svátek Velikonoc je
prakticky největším
svátkem křesťanů
v průběhu
celého liturgického
roku.
Svatý týden
Velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je
to „svátek svátků“, a každý den bezprostředně
před nimi (Svatý týden), ale i neděle po celých
čtyřicet dní před ním mají svůj specifický
význam:
Květná neděle
Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli
průvodem, který symbolicky opakuje cestu Krista
do Jeruzaléma, která skončí až ukřižováním, ale
pak i vzkříšením.
Zelený čtvrtek
Tématem večerní liturgie jsou dvě události:
Ježíšova večeře, při níž ustanovuje tajemství
eucharistie a myje apoštolům nohy, a Ježíšova
modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...
Velký pátek
Podle prastaré tradice se dnes neslaví eucharistická
oběť, ale obřady na památku utrpení Páně.
Ty mají tří části: Bohoslužbu slova (ve které se
čtou pašije) zakončenou přímluvami za celý svět;
uctívání kříže; přijímání.
Velký pátek je postním dnem – postem od masa
a újmy v jídle. Tento den je připomínkou dne smrti
Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení,
jeho poprava i pohřeb.
V Bibli se události popisují ve všech čtyřech
evangeliích. Tento den se tato část evangelií čte
v tzv. pašijích. (Z toho pak vznikly tzv. pašijové
hry, při nichž se tyto události nečetly, ale hrály.)
Velký pátek je vzpomínkou na ukřižování, a proto
je prožíván jako den postu ve znamení smutku,
ticha a rozjímání: podle evangelií Ježíš zemřel
na kříži odpoledne ve tři hodiny. Proto se přibližně
v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě.
Na Velký pátek je výzdoba kostela chudá,
žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se
zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí;
v mnohých kostelech se koná tento den
ještě pobožnost křížové cesty. Bible vypráví, že
v momentě Ježíšovy smrti se roztrhla opona,
která v jeruzalémském chrámě dělila vnitřní
svatyni od ostatních prostor. Tím se naznačuje,
že Ježíšovou smrtí se otevřela cesta k největšímu
pokladu – samotnému Bohu. Lidová tradice
toto poněkud opravila a vypráví o otevírání
pokladů ve skalách.
Bílá sobota
Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se
toho dne zásadně neslaví mše svatá ani další
svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti
smíření. Tento den je příležitostí prožít u Kristova
hrobu skutečnost smrti, beznaděje a prázdnoty...
Podle starodávného zvyku, vycházejícího ze
židovského (resp. orientálního) počítání času,
začíná nový den již po západu slunce předešlého
dne. Oslava význačných svátků a událostí tak
začínala již v předvečer příslušného svátku – tzv.
vigilie. Oslava vzkříšení tak tedy začíná (podle
našeho počítání) večer na Bílou sobotu nebo
v noci. (Stejně jako například o Vánocích, kdy je
hlavním svátkem 25. prosinec, se slaví „Štědrý
večer“ již večer 24.12.)
Velikonoční noc
Velikonoční vigilie je oslavou svaté noci, kdy
Pán vstal z mrtvých. Oslava Veliké noci vyjadřuje
mnohými symboly a texty tento velikonoční
„přechod“ (pesach) ze zajetí utrpení a smrti
do života svobody a plnosti; i to je pokračováním
předhistorických oslav jara.
Podstatným prvkem liturgie velikonoční noci
je křestní slavnost. Tajemství křtu vyvěrá přímo
z velikonoční události. Křest v řečtině znamená
ponořovat.
Velikonoční neděle
Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne
v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (která
byla podle židovského kalendáře posledním
dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží
stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto křesťané
tento den nazvali „dnem Páně“.
Veselé
velikonoce
