„Tak, jak bylo, synci?“ halekal sem už
od dveři v hospodě Na Upadnici, kaj
sem přiletěl na novoročni pivo první
pomoci. A jak sem pohledem do lokala
zistil, po probděle silvestrovske noci nas
bylo žiznivych vic. Vlastně všeci, co se
Na Upadnici pravidelně schazame. „A co
by jako mělo byť?“ zeptal se Poldek.
„No, jak stě požili Vanoce a včerejšiho
Silvestra? Bo sem byl mezi svatkami
u Cyrilka na Valachach, tuž mi chybiju
zakladni informace,“ smjal sem se. „Co
ja vim, tak u mě, Antka, Rudka aji dalšich
šlo o normalni pruběh Vanoc. O Silvestře
rači němluvim, bo se někeři z nas zase
zleli tajak ruššti mužici. Stači se podivat
po tych vybledlych skoro až zelenych
pyščiskach a hned ti budě všecko jasne.
Ale ty si pry měl zajimavy Štědry den.
Jak to vidí stryk Lojzek
Vykladala o tym dneska rano tvoja Mařa
moji Ruži… Tuš se pochval,“ uculoval
se Poldek škodolibě. Chvilu sem vahal
z odpověďu, ale když už to všecko Mařa
jeho Ruži vyoslila a ja svlažil vyprahle
hrdlo životodarnym pivečkem, neněchal
sem se přemluvať. „Něvim, co vam
navykladala Mařa, ale faktem je, že zme
s mojim mladšim synem měli prapodivny
Štědry den. Musim předeslať, že tyn muj
synek sice u nas něbydli, ale bo jeho
přitelkyňa jezdi každe Vanoce za svojimi
rodičami kajsik do Jesenikuv, synek travi
Vanoce s nami. A mame už taki ritual, že
na Štědry den rano vyrazime na hřbitov
uctiť pamatku našich drahych zesnulych,
pak ideme na štědrovečerni pivo a kolem
poledňa zme doma. Mařa mezitym doma
stroji stromek a dokončuje pravidelny
vanočni gryntlich. Na to pivo chodime
do jedne hospody v Ostravě, kaj čepuju
skvostnu plzeň a navíc k ni davaju
zadarmo taliřek s vanočnim kubu. To su,
vy gnypi něznali, krupy s hřibami. Dycki
se na tym pošmakneme, ale včil se nam
tyn kuba zdal jakisik hutnějši! – Nězda
se ti, tato, že je to jakesik sytějši? – ptal
se mě synek. – Někecej a jez. Šak se ni
nadarmo řika – zadarmo až mě rozerve!,
pravil sem mu na to a nětušil, jak sem
blizko od pravdy. Štědrovečerni večeřu
zme ešče zjedli a synek se aji pochvaloval,
jaki sem zrobil skvěly salat a jak su
ryby fajně vysmažene. Ale když potym
rozbalil třeti darek, ztratil se na hajzlu
a bylo enem slyšet, jak všecki ty dobroty
z něho leťa ven. – Co stě pili, Lojzek?
ptala se mě Mařa a něvěřila, že enem
ty dvě pravidelne piviska. – Asi mu
cosik něsedlo, bo mi je dobře a konzumoval
sem, to co un, pravil sem, ale
za par minut už sem trunil na hajzlu aji
ja. Ze synka to šlo vrchem, ale ze mě
spodkem. A ni enem raz! No, co vam
mam řikať. Božihodovu kačenu zme
ze synkem jedli enem
očami a zaviděli ostatnim, jak mlaskaju
blahem. Ale naštěsti na Štěpana zme se
žaludki po tym kubovi vyspravili Cyrilkovu
slivovičku!“ skončil sem popis mojich
letošnich Vanoc a nepřejtě se slyšet tu
reakcu kamošu. Malem sem se z ni posral
znova. Ale zachranil mě Erďa: „Žena
idě za mužem do ložnice a ve dveřach
zakopně. Muž ju začně litovať: Miláčku,
nestalo se ti nic? Pojď si ke mně hajnout,
broučku!... Po bouřlivém sexu idě žena
do koupelny a znovu zakopně. Muž
enem poodevře oko a zabruči: – Je
to možné? Kráva jedna šmatlavá…
Fajne, ni?!“
Tuš zdař buh, vaš Lojzek.
A až
se nam v tym novym roku 2016
daři. Až se doly nězaviraju a až
se ani nepropušťaju haviři.