Řidky připad s hustym běhanim

„Tak, jak bylo, synci?“ halekal sem už od dveři v hospodě Na Upadnici, kaj sem přiletěl na novoročni pivo první pomoci. A jak sem pohledem do lokala zistil, po probděle silvestrovske noci nas bylo žiznivych vic. Vlastně všeci, co se Na Upadnici pravidelně schazame. „A co by jako mělo byť?“ zeptal se Poldek. „No, jak stě požili Vanoce a včerejšiho Silvestra? Bo sem byl mezi svatkami u Cyrilka na Valachach, tuž mi chybiju zakladni informace,“ smjal sem se. „Co ja vim, tak u mě, Antka, Rudka aji dalšich šlo o normalni pruběh Vanoc. O Silvestře rači němluvim, bo se někeři z nas zase zleli tajak ruššti mužici. Stači se podivat po tych vybledlych skoro až zelenych pyščiskach a hned ti budě všecko jasne. Ale ty si pry měl zajimavy Štědry den.

Jak to vidí stryk Lojzek

Vykladala o tym dneska rano tvoja Mařa moji Ruži… Tuš se pochval,“ uculoval se Poldek škodolibě. Chvilu sem vahal z odpověďu, ale když už to všecko Mařa jeho Ruži vyoslila a ja svlažil vyprahle hrdlo životodarnym pivečkem, neněchal sem se přemluvať. „Něvim, co vam navykladala Mařa, ale faktem je, že zme s mojim mladšim synem měli prapodivny Štědry den. Musim předeslať, že tyn muj synek sice u nas něbydli, ale bo jeho přitelkyňa jezdi každe Vanoce za svojimi rodičami kajsik do Jesenikuv, synek travi Vanoce s nami. A mame už taki ritual, že na Štědry den rano vyrazime na hřbitov uctiť pamatku našich drahych zesnulych, pak ideme na štědrovečerni pivo a kolem poledňa zme doma. Mařa mezitym doma stroji stromek a dokončuje pravidelny vanočni gryntlich. Na to pivo chodime do jedne hospody v Ostravě, kaj čepuju skvostnu plzeň a navíc k ni davaju zadarmo taliřek s vanočnim kubu. To su, vy gnypi něznali, krupy s hřibami. Dycki se na tym pošmakneme, ale včil se nam tyn kuba zdal jakisik hutnějši! – Nězda se ti, tato, že je to jakesik sytějši? – ptal se mě synek. – Někecej a jez. Šak se ni nadarmo řika – zadarmo až mě rozerve!, pravil sem mu na to a nětušil, jak sem blizko od pravdy. Štědrovečerni večeřu zme ešče zjedli a synek se aji pochvaloval, jaki sem zrobil skvěly salat a jak su ryby fajně vysmažene. Ale když potym rozbalil třeti darek, ztratil se na hajzlu a bylo enem slyšet, jak všecki ty dobroty z něho leťa ven. – Co stě pili, Lojzek? ptala se mě Mařa a něvěřila, že enem ty dvě pravidelne piviska. – Asi mu cosik něsedlo, bo mi je dobře a konzumoval sem, to co un, pravil sem, ale za par minut už sem trunil na hajzlu aji ja. Ze synka to šlo vrchem, ale ze mě spodkem. A ni enem raz! No, co vam mam řikať. Božihodovu kačenu zme ze synkem jedli enem očami a zaviděli ostatnim, jak mlaskaju blahem. Ale naštěsti na Štěpana zme se žaludki po tym kubovi vyspravili Cyrilkovu slivovičku!“ skončil sem popis mojich letošnich Vanoc a nepřejtě se slyšet tu reakcu kamošu. Malem sem se z ni posral znova. Ale zachranil mě Erďa: „Žena idě za mužem do ložnice a ve dveřach zakopně. Muž ju začně litovať: Miláčku, nestalo se ti nic? Pojď si ke mně hajnout, broučku!... Po bouřlivém sexu idě žena do koupelny a znovu zakopně. Muž enem poodevře oko a zabruči: – Je to možné? Kráva jedna šmatlavá…
Fajne, ni?!“
Tuš zdař buh, vaš Lojzek.
A až se nam v tym novym roku 2016 daři. Až se doly nězaviraju a až se ani nepropušťaju haviři.