Seděli zme v ponděli Na Upadnici, všeci
vyštafi rovani, bo zme byli za tymi svojimi
drahymi zesnulymi na hřbitovach, když
začal Poldek: „Staři je na guvno. Sem
z teho chozeňa po hrobach tak strhany,
že ani němožu ruku s kryglem přitahnuť
k pysku! A enem tych prašku co musim
denně zjesť. A to ani němluvim, co
mě to stoji!“ „Co ti zas stoji?! Kdybys
něciganil! Dyť si oto pravil, že se ti tyn
tvuj na kravatlu něpodival poslední dva
roky…“ křiknul na ňho od hajzlovych
dveři Antek. Poldek mu na to chtěl cosik
řecť, ale enem mavnul ruku a mluvil dali:
Jak to vidí stryk Lojzek
„Až se bojim tych dřistuv v novinach
a televizi, jake se zas na nas řiťa bacily.
A pry su tak zmutovane, že na nich nězabiraju
ani tradični liki. Pry taki penicilin
je už na guvno. Enem tak na obyčejnu
chřipku!“ „Jak obyčejnu chřipku?! Dyť
o te mluvija, jak je tyn bacil, co ju zavini,
zmutovany. Kdysik to byla španělska
chřipka, co pozabijala miliony ludi, a včil
su to ptači a naposledy praseči chřipka.
A pry se každym rokem ty viry, či co to je
za potvorstvo, zvykaju a překonavaju i ty
nejmodernějši prašky,“ pravil potichučki
Jaryn, kery je znamy hypochonder a všeci
se furt divime, že ešče žije, když trpi
tolikimi němocami. Navic mu něpřidala
na zdravi ani ta letošni něuroda hřibuv…
„Ja se myslim,“ pravil sem do ticha svuj
nazor, „že za všecko možu dochtoři.
Dneska ku nim přiděš a hned do tebe
vrchem spodkem vala antibiotika. Dyť
před paru rokami za totača jezeďaci prali
do krav penicilin, aby se im při transportě
do mlikaren nězdrclo mliko… A co ti brojleři?
Kuřata vyhnane na praškach? A to
všecko zme konzumovali! Ale abysem se
vratil k dochtorum. Moja maminka dycki
spominali na stareho dochtora Buzka
z Orlove. Tyn se pry podival na pacienta
a pravil: Maš horečku? Dej se priznica:
až tě zabala do lajntucha namočeneho
v zimne vodě, přes to až ti daju suchy,
zakryju peřinu a chvilu se v tym vylež! –
A horkosť dycki opadla. Ja sem jako maly
synek chodil do obvodniho dochtora
Fajkoša. Ten se dycki v ordinaci zapalil
partyzanku, pobafal, tři razy převratil oči,
potym se kuknul do okna a předepsal mi
acylpyrin. Když se mu zdalo, že sem moc
němocny, předepsal jakesik potvorstvo
co bylo v takim oplatkovym baleňu. Už
se němožu spomniť, jak se to menovalo.
A dycki sem se z chřipky či anginy do tydňa
vylizal. Ja, ja! Acylpyrin je nědoceněny
lik. Všeci chcu enem antibiotika. Ale spomeňtě
se, co vam zrobi po opici dobře?
Šumivy acylpyrin ve vodě!“ Byl bysem
eště cosi na oslavu acylpyrina dodal,
ale utnul mě Erďa: „Znatě tyn, jak přidě
baba k dochtorovi a ten ji chce změřiť
teplotu? Da ji teploměr pod pažu, ale
baba ho malem pusti na zem, tak ji ho da
do huby, ale baba se malem udusi. Tak
pravi: Nedá se nic dělat, musím vám ho
dát do konečníku! Baba se tedy vyhrně
sukňu, spusti galatki a předkloni. Potym
vyvali oči, vyskně a zašepta: Ale to přece
není konečnik! – A kdo vám říkal, že to je
teploměr?! –
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek