Seděli zme v utery odpoledne
Na Upadnici a dřistali o pravě uplynulym
prodluženym vikendě. „To zas raz ti synoptici
trefi li kozla!“ začal dišput Poldek.
„Kemu a za co zas tak škaredě nadavaš?
Kdo je jakisik synoptik?“ zeptal se ho
Antek. „Něčitaš, něviš. Synoptik je
meteorolog, kery skuma všecki meteorologicke
jevy zaznamenane na velkim
uzemi, třebas v cele Evropě, a podle nich
potym předvida počasi na dalši dni,“
vysvětlil sem mu učeně za potlesku cele
hospody. Přidal sem obvykle herecke
pukrle a dali posluchal Poldka. „No tak
ti meteorologove, aby mi každy rozuměl,
předpovidali na tyn dluhy vikend chladno
a dešť. Rosnički v televizach nam
s usměvem radily, až se zebereme svetry,
deštniki a čopki na hlavu. A zatym bylo,
kromě soboty, poměrně těplo! Také
hezke vikendove babi leto!“ rozplyval
se Poldek.
Jak to vidí stryk Lojzek
„No, z okna to fakt vypadalo
fajně a těple,“ pravil mu na to ze
smichem Jiřik. „Jak z okna, ty gnype, byli
zme z moju celu nedělu a aji v ponděli
venku. Jezdili po Ostravě ve starych
tramvajkach, čučeli na parni lokomotivy
a spominali na ty stare dobre časy našiho
mladi,“ štěknul po nim Poldek. „Ja,
byly to krasne časy, když stě v babim letě
jezdili komarkem v modrych svazackich
košulach a s pokřikem My jsme mládež
nová, mládež Gottwaldova! stavjať
do Kunčic tu jeho Novu huť,“ kuckal Jiřik
smichem, ale před pivnim tackem, kery
po nim Poldek hodil, už něstačil uhnuť.
Tuž enem heknul, hladil se ruku zarudnute
čelo a konečně držel pysk.
„A co ty, Lojzek? Krom teho
vědeckeho
vyšplechtu
o počasi
si o svojim
vikendě
ani
něšpitnul. To
ty si asi seděl
doma a z okna
pozoroval, jak
dole na cestě seru
psi?!“ dobiral se mně
Antek. Něchal sem to bez
povšimnuti a svěřil se kamošum
ze svojimi vikendovymi
zažitkami. „V podstatě ma Antek pravdu.
Enemže sem nečučel z okna
na psy, jak seru, ale travil sem
sobotu ve vlaku a potym pod
hospodskim větrakem. Cyrilkuv
synek totiž slavil v Meziřiču
sedumdesatku. A nas z Mařu tež
pozvali. Popisovať svoji tradični
patalie z malym
oblekem vam už něbudu,
ale jakž takž
sem se do galat
i saka narval, ale
nesměl sem se
ho zapnuť, abych
pry něvypadal,
jak pravila Mařa,
něesteticki!
Takže dopoledne ve vlaku, odpoledne
v hospodě. Večer zme pak u Cyrilka při
slivovičce spominali na jeho nědavno
zesnulu manželku, a v nedělu popoledňu
zas ve vlaku. To byl muj vikend. Taki
veselosmutny, jak bysem řeknul,“ přiznal
sem a chlapi se zezačátku řehtali, ale
pak enem tak pokivali hlavami a už se
těšili na tradični Erďuv vtip: „Jak praviš
o tym vlaku. To jedě rychlik, naraz vyjedě
z koleji do pola, chvilu tam kličkuje
a zas se vrati na koleje. Pruvodči řve
na mašinfi ru: Co blbneš, Karle?! – No co!
Jedu a na kolejích leží Jirka Pech. Co bys
udělal ty? – Asi bych ho přejel! – No to
jsem taky chtěl, ale on mi utekl do pole!
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek