Český horník je
ohrožený druh, vždyť
už teď se jich – náležitě
kvalifkovaných –
nedostává, tvrdí nový
předseda ČBÚ
Martin Štemberka.
Český báňský úřad zažil
po necelých sedmi letech střídání
na postu předsedy. Iva Pěgřímka,
který odstoupil na konci loňského
roku, nahradil dosavadní
statutární náměstek Martin
Štemberka. Člověkem na nejvyšší
příčce tuzemské báňské legislativy
se stal bývalý pracovník provozních
i řídicích funkcí zejména
v oblasti větrání, báňského
záchranářství či bezpečnosti a hygieny
práce v provozech OKD.
Dali jsme mu proto slovo.
Jak vypadal první měsíc v pozici
předsedy?
Upřímně řečeno stejně jako šest
měsíců předešlých, kdy jsem byl
funkcí předsedy pověřen. Takže
vlastně pokračuji v práci. Jedna
změna tady nicméně byla a ta se
týká skutečně jen prvního měsíce.
Obdržel jsem spoustu gratulací
ke jmenování do funkce. Moc
za ně děkuji. Nesmírně si jich vážím,
protože obsahují srdečnost,
upřímnost a podporu do další práce.
Jmenování vládou a zmiňovaná
blahopřání jsou pro mě potvrzením,
že to, co se snažím dělat,
dělám dobře.
S jakými plány jste nastupoval
do funkce?
Po svém předchůdci jsem zdědil
fungující úřad, v jehož vedení
jsem navíc dlouho působil. Mým
hlavním cílem proto bylo a nadále
zůstává udržet vysokou odbornou
úroveň i prestiž úřadu. Jsem přesvědčený,
že není zapotřebí dělat
žádnou revoluci ani ve stylu práce,
ani v personálních otázkách.
Některé změny jsem však přece
jen udělal. Navenek snad nejsou
tolik viditelné, ale z mého pohledu
jsou potřebné pro další zlepšování
naší činnosti. Nejvýznamnějším
je zřízení samostatného oddělení
výbušnin. Báňský úřad totiž už
dávno nedozoruje pouze používání
a výrobu výbušnin, ale také plní
úkoly, které mají zabránit zneužívání
těchto látek. Šíře dané problematiky
si samostatný útvar
rozhodně zasloužila.
Chystají se nějaké novinky
v legislativě?
Ano. Vládě jsme předložili novelu
zákona o hornické činnosti, výbušninách
a státní báňské správě
upravující především uvádění výbušnin
na trh. Vaše čtenáře však
spíše bude zajímat, že parlamentu
byla předložena také novela
horního zákona, která má změnit
způsob výběru úhrad z vydobytých
nerostů. Nově by se výše platby
neměla řídit tržbou a náklady
těžaře, ale pouze množstvím vydobytého
nerostu, jenž je majetkem
státu. Spolu se změnou systému
dojde také u většiny nerostů
k asi dvojnásobnému zvýšení
výše úhrad, přičemž ty se od devadesátých
let v podstatě neměnily.
Uvedené zvýšení by se nicméně
nemělo dotknout černého uhlí.
Jak pohlížíte na situaci v českém
hornictví?
Snažím se na ni hledět optimisticky,
ale je to obtížné. Význam
českého hornictví posledních let
je dán hlavně dobýváním uhlí.
Svědčí o tom počet zaměstnanců,
výše těžby, ale i rozsah a význam
činnosti na území, kde se provádí.
Bohužel současný celosvětový
trend v energetice preferující zavádění
bezuhlíkatých technologií
nedává právě uhelnému hornictví
příliš velké naděje. Přesto myslím,
že zásoby uhlí jsou jedním
z našich reálných zdrojů k výrobě
energie, který může ještě dlouho
hrát roli při zajištění energetické
bezpečnosti ČR. Odhadnout,
jak se bude uhelné hornictví dále
vyvíjet, však není lehké a ani si
to netroufám. Hodně bude záležet
na politickém a ekonomickém
vývoji u nás i ve světě, ale také
na tom, jak se nové situaci dokážou
těžaři přizpůsobit. V ostatních
odvětvích tuzemského hornictví
vidím situaci mnohem lépe
– to souvisí s poptávkou po těžených
surovinách v důsledku ekonomického
oživení.
S revírem OKD máte osobní
zkušenosti?
Jistě. Závazek se šachtou jsem
podepsal už v šestnácti na hornické
průmyslovce, konkrétně to
bylo s Armádou, kam jsem také
po absolvování vysoké školy nastoupil.
Vzhledem k tomu, že zde
pracovali oba dědové i otec, šlo
o jasnou volbu. Rád vzpomínám
zejména na své působení na záchrance
na Jan-Karlu či funkci
vedoucího větrání na Doubravě.
Znamenaly pro mě školu nejen
hornictví, ale i života, z níž čerpám
dodnes. Zkušenosti z druhé
strany barikády mám zejména
z doby, kdy jsem dělal zástupce
předsedy ostravského obvodního
báňského úřadu, ale pochopitelně
mé zkušenosti pokračují i dnes,
kdy jsem na úřadě v Praze. Je příjemné
v průběhu času vidět zvyšující
se úroveň bezpečnosti práce.
Na druhou stranu je skličující
zjištění, že v dole pořád umírají
při práci lidé. Nejen proto, že se
častokrát příroda ukáže být silnější
než člověk, ale někdy i zcela zbytečně.
Sebelepší úroveň bezpečnosti
práce nezmůže nic proti lidské
lehkovážnosti.
Stane se český horník
ohroženým druhem?
Hornictví není obor, který by
u nás zažíval rozkvět, a tak ani netáhne
mladé k tomu, aby se mu
vyučili nebo jej studovali. Tomu
odpovídá nabídka škol. Vše navíc
komplikuje obraz hornictví
ve společnosti, kde je vnímáno
ne jako obor, který společnost
pomáhá rozvíjet, ale jako
obor, který v uvozovkách jen škodí
životnímu prostředí. V černouhelném
hornictví pak má svůj
vliv i špatná ekonomická situace
oboru a s tím související obavy
o jeho přežití. Přes všechna
úskalí se domnívám, že hornictví
má budoucnost. Historie i zdravý
rozum ukazují, že bez surovin
to nešlo, nejde a nepůjde. Navíc
hornické dovednosti jsou žádány
i v příbuzných oborech, například
v podzemním stavitelství. Od manažerů
dozorovaných fi rem rovněž
často slýchám, že o kvalifi -
kované lidi, tedy horníky, je velká
nouze. Takže ano – český horník
je ohroženým druhem, protože už
teď se ho nedostává. Pokud bude
chtít přežít, bude se muset, jako
už tolikrát, přizpůsobit novým
podmínkám.
Ing. Martin Štemberka
Pochází z havířské rodiny a jeho budoucí kariéra tím byla dána – hornická
průmyslovka, a pak studium na VŠB v magisterském oboru Báňské záchranářství,
důlní větrání a bezpečnost dolů, které na její Hornicko-geologické
fakultě završil v roce 1997. Začal fárat v dolech OKD jako revírník, postupně
jako zástupce velitele ZBZS lokality Jan-Karel. Vedl úsek větrání a zastupoval
vedoucího větrání taktéž na Jan-Karlu. Jako vedoucí větrání působil také
na Dole Doubrava. Jako projektant přípravy výroby, vedoucí větrání podniku,
protiprašný technik podniku a vedoucí bezpečnostní technik podniku pak
pracoval na Dole ČSA. Před jedenácti lety nastoupil ke státní báňské správě.
Nejprve jako ústřední báňský inspektor ČBÚ, poté na postu vedoucího báňského
inspektora a zástupce předsedy OBÚ Ostrava. Od roku 2011 zastával
pozici náměstka předsedy ČBÚ v Praze. Letos v lednu ho pověřili řízením
úřadu a 24. července ho vláda jmenovala předsedou. Stal se jím ve svých
dvaačtyřiceti letech.
Radek Lukša