Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 07.12.2018 do 14.12.2018

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2016
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Informace

STOOSMDESÁTÉ VÝROČÍ ZALOŽENÍ DOLU ANSELM V OSTRAVĚ

1. Úvod
Obrázek 1

Obrázek 1

    Stoosmdesáté výročí založení Dolu Anselm (dříve Eduard Urx) v Ostravě - Petřkovicích dává příležitost k připomenuti prvního hlubinného dolu na černé uhlí v Ostravsko-karvinském revíru (OKR). Jde o důl, který byl provozován nejdéle. Příspěvek ukazuje na jeho zajímavou a bohatou historii, počínající rokem 1835. Dodává se, že jeho založením započala éra hlubinného dolování v revíru a na ústupu začala být štolová těžba. Na tomto dole, jako jediném v OKR, probíhala těžba uhlí nepřetržitě 156 let a při ní se vystřídalo sedm generací.

Dlouhou historií Dolu Anselm byly vytvořeny jedinečné předpoklady pro umístění hornického muzea, které v roce 1993 bylo otevřeno pro veřejnost.

     2. Geografický přehled
Areál bývalého dolu Anselm (dříve Eduard Urx, Masaryk I, Petershoffen I-IV) se nachází v Ostravě-Petřkovicích a byl vybudován v Hlučínské části OKR na levém břehu řeky Odry, poblíž soutoku s řekou Ostravicí a je ze tří stran obklopen svahovitým terénem vrchu Landek, obr. 1. Jde o nejzápadněji položený důl v OKR v důlním poli pod uhlonosným Landekem, který byl vyhlášen národní přírodní památkou.

Hlučínská část revíru s Dolem Anselm, která tvoří součást OKR, se nacházela do r. 1920 na území Německa (Pruska až do německého sjednocení r. 1871). Převážná část území Slezska s Hlučínskem, jež bylo součástí Koruny České, bylo odtrženo Pruskem od Rakouska (jehož tehdy bylo Slezsko součástí) dle Berlínského míru v r. 1742. Státní hranici mezi Pruským královstvím a Rakouským císařstvím tvořil tok řeky Odry, která zároveň tvořila východní ohraničení Hlučínské části OKR.

3. Majetkové proměny
Důl byl založen v místech výchozů karbonského pohoří, kde uhelné sloje v Landeku vystupovaly na povrch. Počátek těžby uhlí v hlučínské části revíru je doložen v roce 1782, kdy bylo sv. p. Johannu A. Gruttschreiberovi, vlastníku hlučínského panství, propůjčeny důlní míry a uděleno právo zarážky štolových dolů Juliána a Vilemína. Jednalo se po Karviné o druhou nejstarší hornickou činnost v OKR.

Z rukou místní pozemkové vrchnosti přešla většina důlních děl koupí počátkem 30. let 19. století i do vlastnictví arcibiskupství olomouckého. Založení svislé hlubinné jámy arcibiskupstvím v roce 1835 bylo základem pro vybudování dolu, později nazvaného Anselm. Ten je považován za první a nestarší hlubinný důl v revíru. Pak Hlučínské doly získal od olomouckého arcibiskupství Salomon Mayer Rothschild v roce 1843. Doly byly tehdy součástí koupě majetku při Vítkovických železárnách. Od té doby důlní majetek procházel různými formami vlastnických změn (níže jsou změny podrobněji uváděny).
Obrázek 2

Obrázek 2

4. Geologická stavba
Vycházející černouhelné sloje na Landeku až na povrch umožnily těžbu po nalezu od poslední čtvrtiny 18. století. Více než 210 let trvající hornická činnost vedla k podrobnému poznání velmi složité geologické stavby karbonského masívu s uhelnými slojemi v oblasti Landeku, jak ukazuje geologický řez na obr. 2.

Landecké výchozy uhelných slojí na povrch poskytují i dnes možnost pozorovat na úbočích skal významné karbonské horniny. To se týká především uhelných slojí.

5. Založení dolu
Založením Dolu Anselm v Petřkovicích začala éra hlubinného dolování v OKR. Začátkem jeho budování bylo v roce 1835 vyhloubení svislé hlubinné jámy (později nazvané Anselm), jež se stala základem dolu, který je považován za prvý hlubinný důl v revíru. Jeho účelem bylo dobývat uhelné sloje pod spodní hranicí těžby štolového dobývání. V průběhu 50-60. let 19. století se na Důl Anselm postupně koncentrovala těžba z okolních štolových dolů.Přitom hlubinný důl, kromě jámy Anselm, využíval po dlouhou dobu řadu důlních děl, sloužících pro štolové dolování. v hloubce 77 m pod povrchem a sloužila jako víceúčelové důlní dílo (těžní, lezní, vodní, větrní).

Obrázek 2

Obrázek 3

Důl byl spolu s těžními štolami součástí důlního celku Ferdinandovo štěstí, založeného olomouckým arcibiskupstvím v roce 1829.

První známé pojmenování jámy bylo Maschienenschacht (Strojní jáma). Jméno Anselm je doloženo později v 50. letech 19. století. Pravděpodobně navazuje na výše uvedené zakoupení hlučínských dolů Salomonem Mayerem Rothschildem v roce 1843 od olomouckého arcibiskupství a převzetí vlastnických práv jeho synem Anselmem Salomonem Rothschildem v roce 1855, obr. 3.. Po ukončení těžby ve štolách v 60. a 70. letech 19. století se pojmenování Anselm vžilo pro celé důlní pole.

Zástavbu nádvoří dolu Anselm z té doby dokumentuje litografie W. L. Knippla z r. 1855. Ukazuje víceúčelový stavební komplet jámové budovy se strojovnou, dílnami a dalšími provozy a kotelnou, obr. 4.. V obrázku je také zakreslen dopravní most od jámy na skládku vytěženého uhlí a skládka důlního dřeva.

Obrázek 4

Obrázek 4

Z počátku byla těžba uhlí jámou obstarávána dobytčím žentourem. Pro rok 1847 je v pramenech uváděno, že na jámě Anselm byl instalován těžní stroj s parním pohonem. Pára, jako zdroj energie v OKR pro parní stroje se používala sice od konce 30. let, kdy začala éra používání parní energie, nejprve k pohonu čerpacích zařízení (jako tzv. parní žentour) pro důlní vodu, nikoliv pro těžbu uhlí.

Jelikož odvoz uhlí k odbytištím v té době byl uskutečňován toliko formanskými povozy, měl důl nevýhodnou izolovanou polohu a z hlediska dopravního málo kapacitní spojení. Tyto podmínky umožňovaly těžbu jen v malém objemu. Z tohoto důvodu těžba v horizontu 1. patra trvala velmi dlouho, skoro 50 let (od r. 1835-do r. 1884).1

6. Přestavby dolu
Důl během své životnosti prošel třemi rekonstrukcemi. Druhá dosáhla přechodu z malodolu na velký důl. Poslední, třetí na začátku 20. století byla generální přestavbou, jež radikálně změnila vybavení dolu k výkonnému a modernímu provozu.

6.1 První rekonstrukce dolu Anselm
Důlní pole Dolu Anselm bylo od r. 1869 součástí tzv. Konsolidovaných (Spojených) hlučínských kamenouhelných dolů. První rekonstrukce byla započata v r. 1871 v souvislosti s pronájmem, kdy důl byl spolu s dalšími doly v revíru pronajat k těžbě nájemní společnosti Spojené vítkovické kamenouhelné doly, a to na základě společenské smlouvy z 5. 12. 1871, uzavřené mezi Anselmem Salamonem sv. p. Rothschildem a bratry Vilémem a Davidem Gutmanny. Pronajatá dolová pole nadále zůstávala ve vlastnictví A. S. Rothschilda.

Vlivem obtíží v odbytu uhlí se rekonstrukce dolu zpožďovala a měla dvě etapy. První etapa představovala prohloubení a modernizaci vybavení jámy Anselm a otvírku 2. patra v dole. Prohlubování jámy z 1. patra na 2. patro o cca 70 m. do hloubky 146 m, trvalo více než 10 let (1871 až 1882). V rámci rekonstrukce byl původní slabý těžní stroj nahrazen novým výkonnějším. Nový stroj byl připraven k montáži už od r. 1877, ale teprve v r. 1882 byl uveden do provozu. Nový parní stroj měl výkon 35 HP.

Při rekonstrukci byla vystavěna visutá lanová dráha, jež byla uvedena do provozu dne 1. 2. 1884. Vybudování lanovky bylo v OKR nejen mezistátní akcí, ale i mimořádně významnou technickou novinkou, dosud v revíru nepoužívanou. Lanovka, která vedla od Dolu Anselm, přecházela přes stání hranici na řece Odře mezi Pruskem a Rakousko-Uherskem a končila na uhelném nádraží u Dolu František v Přívozu na železniční trati Severní dráhy Ferdinandovy. Její trasa měla délku 1 466 m a kapacitu v průměru 40 tis. t uhlí za rok. Lanovka umožnila, i při omezení celními kvótami, zvýšit využití těžebních možností v bohatém uhelném ložisku.

Dne 27. 6. 1874 A. S. Rothschild zemřel a hlučínská dolová pole přešla na jeho dědice: syny Nataniela, Ferdinanda a Alberta Rothschildovi. 2

6.2 Druhá rekonstrukce
V roce 1894 byl důl v rámci těžebního celku Konsolidované (spojené) hlučínské kamenouhelné doly prodán bratry Rothschildy nově založené společnosti Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT). Stal se organizační součásti Vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě v rámci VHHT.

Obrázek 5

Obrázek 5

Nový vlastník v souvislosti s probíhající konjunkturou v odbytu uhlí přistoupil k přestavbě dosavadního malodolu Anselm na velký kapacitní důl. Vlastní přestavba dolu, která proběhla v letech 1895 až 1898, spočívala v prohloubením jámy Anselm z úrovně 2. patra na 3. patro, které bylo založeno v hloubce 247 m pod povrchem, instalací nového těžního zařízení. vybudování nových zařízení ( obr. 5.). V r. 1896 byla stará dřevěná těžní věž nahrazena ocelovou věží s příhradovou konstrukcí o výšce cca 38,5 m U těžní jámy byla rozšířena strojovna.

V roce 1896 začala na Dole Anselm éra využívání elektrické energie. Elektřina z počátku byla používána pro osvětlení povrchu. V r. 1897 byla vybudována závodní elektrárna.

6.3 Třetí rekonstrukce - generální přestavba
V letech 1907-1919 proběhla generální přestavba a modernizaci Dolu Anselm v rámci rozsáhlé investiční činnosti Vítkovických kamenouhelných dolů v Ostravě. Byla uskutečněna nejvýraznější proměna zástavby dolu, kdy byl vybudován jednotný soubor hornických staveb. Z této doby pochází dnešní stavební podoba areálu hornického muzea.

Mezi prvními investičními akcemi byla provedena velmi náročná výstavba železniční vlečky, jejíž součástí byla i stavba železničního mostu přes prusko-rakouskou hraniční řeku Odru. Vlečka měla délku 2,3 km a spojovala Důl Anselm s uhelným vlakovým nádražím u Dolu František v Přívozu. Uvedena byla do provozu v r. 1908 a zajišťovala odvoz uhlí také pro nový sousední Důl Oskar.

Areál dolu byl výškově upraven na dvoustupňové nádvoří s rozdílem cca 15 m. Horní část sloužila pro vlastní hornický provoz. Dolní část sloužila pro obslužný provoz s úpravnou a prádlem uhlí, vlečkovou dopravu a expedici uhlí, dovoz materiálu a skladování na dřevišti důlního dřeva. V roce 1909 byla postavena nová třídírna a úpravna uhlí.

R. 1909 byla vybudována visutá lanová dráha na sousední Důl Oskar v Petřkovicích, založeném v r. 1891. Důl Anselm vykonával pro něho v mnohých provozních záležitostech funkci mateřského dolu a měl společnou novou úpravnu uhlí. Později od r. 1954 se stal jeho závodem.

U těžní jámy Anselm proběhlo další prohloubení, které se uskutečnilo v letech 1912-1913. Jáma byla prohloubena na 4. patro, které se nacházelo v hloubce 376 m pod povrchem. Hned potom následovalo další prohlubování jámy až na úroveň 5. patra, které bylo založeno v hloubce 512 m pod povrchem. Úroveň 5. patra při prohloubení jámy byla dosažena 20. 3. 1914. U těžní jámy byl v r. 1914 instalován těžní stroj, dodaný firmou Guttenhofnugshütte v Oberhausenu, který byl způsobilý těžit z hloubky až 700 m. Jednalo se o dvojčitý parní stroj o výkonu 200 HP a sloužil pro těžení až do r. 1974 (pak bohužel byl v roce 1975 sešrotován). Pro objemný těžní stroj byla postavena v r. 1914 v příkrém svahu Landeku nová strojovna, jež byla dokončená těsně před začátkem 1. světové války.

7. První světová válka
V průběhu válečného údobí 1914-1918 byl Důl Anselm značně vyčerpán prováděním intenzivního způsobu těžby uhlí. Objem těžby uhlí vzrostl v letech 1917 a 1918 o cca 20% z předválečných 581 tis. t na 694 tis. t. Pro nedostatek pracovních sil byly na dole nasazení váleční zajatci. Byli to většinou Rusové a také několik Srbů.

8. Důl po vzniku Československé republiky
Připojení hlučínského území k Čsl. republice se uskutečnilo dne 4. 2. 1920 na základě Versailleské mírové smlouvy. Hornická činnost na Dole Anselm se započala rozvíjet v rámci československé ekonomiky.

Obrázek 6

Obrázek 7

I když Důl Anselm ležel do r. 1920 na území cizího státu, patřil pod výkonnou správu výše zmíněných Vítkovických kamenouhelných dolů, jejíchž ředitelství sídlilo v Moravské Ostravě. Změny státoprávních poměrů v r. 1920 neměly vliv na majetkové poměry a neměly větší vliv ani na odbytové poměry, a to proto, že odbyt uhlí byl tradičně orientován z většiny na závody koncernu VHHT, jehož součástí Vítkovické kamenouhelné doly byly.

Pro zajištění další životnosti dolu a vyšší produkce, byla těžní jáma opět prohloubena v letech 1932-1936 až na poslední těžní patro číslo 6. Situaci provozních objektů v nádvoří dolu v r. 1930 ukazuje kresba na obr. 7.. Objekty v horním nádvoří se dochovaly až do současné doby a slouží pro hornické expozice.

Provoz dolu silně postihla hluboká hospodářská krize, která se dostavila již v r. 1929. K nejhlubšímu poklesu těžby z těchto příčin došlo v r. 1931. V této době, kromě snižování stavu horníků propouštěním a střídání nucených dovolených, byl zkracován pracovní týden na 2 až 3 dny v týdnu. Těžba uhlí se začala zvyšovat až od roku 1933.

8. Důl po Mnichovu a za 2. světové války
Údobí národní nesvobody na Hlučínsku začalo dne 8. října 1938, kdy Důl Anselm spolu s Hlučínskem a pohraničními oblastmi (Sudety) byl nacistickým Německem odtržen od Čsl. státního celku. Obec Petřkovice spolu s dolem Anselm se staly součástí německého tzv. Altreichu (Stará německá říše). Důl se plně zapojil do válečné ekonomiky Velkoněmecké říše.

V tomto období nastala stagnace v technickém a investičním vybavení dolu. Hornická činnost byla provozována jen s technickou a investiční základnou, vybudovanou v předchozích letech. Investice do dolu byly omezeny jen na nezbytné minimum. Nedostatek pracovních sil mělo mimo jiné zmírnit nasazení válečných zajatců. Od 20. 7. 1942 byly nasazení angličtí zajatci a později Rusové. V roce 1942 bylo zavedeno hornické učňovské školství. Důl překonal třikrát nejvyšší předválečnou těžbu, a to v letech 1942, 1943 a1944.

Důl Anselm zůstával po celou dobu německého záboru ve vlastnictví Vítkovického VHHT. Od r. 1942 byl důl spolu s celým majetkem VHHT protiprávně převeden do nacistického koncernu Hermann Göring Werke (HGW). Po převzetí VHHT koncernem HGW byl Důl Anselm od 1.1. 1942 přejmenován na Petershoffen I-IV.

9. Období po 2. světové válce
Po ukončení 2. světové války Důl Petershoffen I-IV byl nadále ve vlastnictví VHHT a spravován její organizační složkou Vítkovickými kamenouhelnými doly v Moravské Ostravě. Dne 2. května 1945 byl důl převzat jejím vedením od německé HGW do české správy. Toho dne se také vrátil k původnímu názvu Anselm.4

V rámci závodů VHHT přešel počátkem druhé poloviny roku 1945 do národní správy. Po znárodnění v r. 1945 byl začleněn jako důlní závod s účinnosti k 1. 1. 1946 do národního podniku Ostravsko karvinské kamenouhelné doly OKD). Dne 17. 7. 1946 byl přejmenován na Důl Masaryk I. Dobývací prostory důlních podniků po znárodnění ukazuje obr. 8..

Důl byl následně dne 1. 1. 1952 znovu přejmenován na Důl Eduard Urx. Po změně politicko-hospodářských poměru v r. 1989 byl v uskutečněn návrat k používání původního pojmenování Anselm.

Obrázek 6

Obrázek 8

Do poválečného údobí Důl Anselm vstupoval, jak bylo výše uvedeno, značně vyčerpán extenzivním způsobem těžby uhlí a zanedbáním investic. V obdobném stavu byly i sousední doly František v Přívozu a Hubert v Hrušově. Uvedený stav vedl k provedení společné rekonstrukce všech tří dolů, která měla své jádro již v záměru, vzniklém za 2. světové války na vytvoření tzv. velkozávodu František. Dne 1. 1. 1954 byl k Dolu E. Urx přičleněn jako závod Důl Lidice (dříve Oskar) v Petřkovicích, založený v r. 1891. Po zpracování koncepčních studií bylo přikročeno k realizaci záměru společné rekonstrukce jmenovaných dolů a k vytvoření jednoho velkého těžebního celku. Ke dni 1. 1. 1964 došlo k organizačnímu sloučení všech tří dosud samostatných dolu v jeden důlní podnik, a to Důl Vítězný únor.

V rámci přípravy budování spojeného velkodolu Vítězný únor a na základě pozitivních výsledků vrtného průzkumu byl vystavěn v Koblově od r. 1961 nový důl, nazvaný E. Urx V, jehož výstavba byla ukončena v roce 1967. Starý Důl E. Urx v Petřkovicích se stal pomocným závodem E. Urx č. I. S ohledem na méně významnou polohu ve sloučeném dole, nebyl už vybavován žádným novým investičním zařízením. Také začalo přetěžování vydobytého uhlí z Dolu E. Urx I podzemními cestami na centrální jámu Vítězný únor. Tím skončila 1. 11. 1970 po 135 letech těžební funkce těžní jámy Anselm I a stala se jámou pomocnou. Povrchové zařízení tím rovněž ztratilo opodstatní. V r. 1973 došlo ke zrušení třídírny uhlí a odstavení parního těžebního soustrojí z r. 1914, který byl v r. 1973 nahrazen ekonomicky úsporným těžním zařízením typu 4K 1270, od výrobce ZAM, Ostrava. Těžní zařízení bylo čtyřlanové s třecím kotoučem a elektrohydraulickým pohonem, umístěným přímo v těžní věži. Vlastní těžní kola byla z věže odstraněna.

10. Ukončení těžební činnosti
Rubání zbytkových uhelných zásob ve volném širším důlním poli Dolu E. Urx I, odtěžovaných na centrální jámu Vítězný únor bylo ukončeno v r. 1983. Od tohoto roku byly dobývány už jen zbytkové uhelné zásoby ve slojích, vázaných v ochranném pilíři těžní jámy E. Urx I. Dobývání těchto zásob trvalo 8 let a bylo ukončeno v r. 1991. Poslední vůz uhlí byl vytěžen z dolu 8. srpna 1991. Dobývání uhlí na Dole E. Urx I trvalo 156 let. 5

11. Vybudování hornického muzea
Mezitím po dlouholetém úsilí a tlaku ostravské veřejnosti bylo v areálu Dolu Anselm oficiálně založeno v roce 1987 Hornické muzeum OKD, které bylo v roce 1993 otevřeno pro veřejnost. Jeho provozní objekty, včetně jámové budovy s těžní věži, byly v předstihu vyhlášeny v roce 1986 kulturními památkami.

Obrázek 6

Obrázek 9

Po skončení dobývání uhlí v ochranném pilíři těžní jámy v r. 1991 bylo přistoupeno v r. 1992 k zasypání jámy s ponecháním nezasypané horní části pro využití v rámci hornického muzea, jehož otevření se připravovalo.

V areálu muzea zůstala na horním nádvoří zachována většina provozních budov bývalého dolu (viz předchozí obr. obr. 1 a 5) a byla vybudována s využitím nezasypané horní části jámy podzemní expozice na starém štolovém patře s nově otevřeným ústím štoly Albert z r. 1853 6

Hornické muzeum obnovilo v r. 1993 tradice oslav Dne horníků ( obr. 9.), které se potom začaly konat v revíru i na činných dolech.

Před pěti lety (r. 2010) došlo k majetkovému převodu Hornického muzea OKD na nového vlastníka Vítkovice Holding, a.s. V současné době zařízení Dolu Anselm je provozováno pod názvem Landek Park s hornickými expozicemi, které se těší neustále návštěvnické pozornosti.

Ing. Jaroslav Klát


[Akt. známka: 1,33 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
| Autor: Ing. Jaroslav Klát | Vydáno dne 06. 08. 2015 | 1692 přečtení | Počet komentářů: 2 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server