S cizyncami je sranda

Dva razy v životě sem se v Ostravě potkal ze zajimavymi cizyncami! Prvně to bylo ešče za hlubokeho totača. Z Mařu sme vtedy byli ve „zlině“, tuž sem se v nedělu po obidě zebral a šel na špacir po Ostravě. Když sem šel kolem Domu potravin, dostal sem chuť na gruziňaček. Tak sem vlez do Sněhurki. To byl bar v hotelu Imperial. Robil tam jeden muj kamoš. Když mě Zdenek uviděl, hned na mě maval: „Ty umiš anglicky, že, Lojzek? Je tu jeden host z Londyna a něma se s kym podřistať. Tak ti ho přihraju...“ Než sem stačil co řecť, už vedle mě seděl taki chvistek a furt esli se s nim dam viskej? Připadal mi kapku přitěpleny, tuž sem se chtěl stahnuť. Enemže chlop byl něustupny a furt mi chvalil moju angličtinu a že je rad, že se može s kymsik podřistať. Když mi furt vnucoval tu visku, pravil sem mu, že něchcu, že sem „full“. A to sem neměl řikať, bo v angličtině „full“ znamena ni enem „plny“, ale tež „blazen“. Chlop se smjal tak upřimně, že sem přestal měť strach, že mi natrhně konečnik a docela zme se potym fajn pokecali! A něbudu tajiť, že na jeho učet aji popili. A jak inač, řeč se při štamprlach stočila aji na sport. A synek se mě zeptal, esli je v Ostravě tež fotbalovy klub. A kemu fandim.

Jak to vidí stryk Lojzek

Chlubil sem se Vitkovicami, ale hlavně Baničkem, kery byl v te době už potřeti mistrem republiky. Chlop pokyval uznale hlavu, bo znal enem Spartu, a pravil, že on fandi „oznl“. Chvilu sem se na ňho dival, co že to je za klub, ptal se ho, jaku sutěž hraje a on, že premier lig! „Ale taki klub něznam,“ namitnul sem. Pravil mi, že sem fakt „full“, když něznam „oznl“! Tuž mu pravim: „Hlaskuj to, synku!“ A když skoňčil, pravim: „Měl si hned řecť, že je to Arsenal!“ Už něpamatuju, jak to vtedy skoňčilo, ale vim, že Mařa byla nad ranem na mě pěkně nasrana... No a včil v nedělu přišlo druhe zajimave setkani s „cyzyncem“. Stojim na zastavce, když ku mně přidě navoňany opaleny frajer v černym koženym parkeře, vyhrnuty limec, bile ponožki, černe nablyskane perka a pravi: „Pane, možete mi povědět, kdy pojede trolejbus stodvojka?“ „Tam matě jizdni řad. Tuž se to přečitejtě. Ja němam bryle, tak na to něvidim!“ pravil sem mu popravdě. Frajer se na mně podival jak by mě chtěl očami zabiť a pravil: „Ja to neumim pšečist, ja sem totiš cyzynec, vite, pane?!“ Bal sem se o zdravi, tak sem smich ututlal v sobě, ale ešče sem mu řek, že čislice jsou v každe řeči stejne, aji v te amerycke. Naštěsti ta stodvojka už jela, tak sem ho na ňu upozornil. „Cyzynec“ mi slušně poděkoval a odjel. Když sem to vykladal večer Na Upadnici, chlapi řvali smichem. A Erďa hned reagoval: „To se bavi cigan s bilym a nadava mu, že ti zasrani gadžove si z Romu robiju enem srandu a na jejich mena vymyšlaju veršovanki. ,Ale když vy se tak blbě jmenujete, že se na to vždycky veršík da vymyslet! Jak se jmenuješ ty?’ řika gadžo. ,Kočiš!’ ,No vidíš: Kočiš, Kočiš, pro pivo mi skočiš!’ ,Šak na vaše mena to isto ide tež! Jak sa volaš?’ ,Jelínek.’ ,No vidiš: Jelinek, Jelinek, ty kokot!’

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek               

P.S. Poldek už se objevil. Ale enem tak letmo proběhnul lokalem Na Upadnici, ale moc se s nami něbavil. Je fajne, že žije. A Juzkovy oslavy deprem přidu. Tuš buďtě trpělivi tajak my. I když, jak pravil stary Vykysaly: „Žizeň je horši niž valka." A Juzek to vi!