Recenze: Otisky času, báňská činnost v Středočeském kraji.
Knihu Otisky času aneb Time tracking,
pojednávající o báňské činnosti ve
Středočeském kraji, napsal Josef Velfl
a kolektiv. Do angličtiny ji přeložila
Gabriela Baladová. Reprezentační publikace
vznikla začátkem tohoto tisíciletí.
Je v ní zaznamenána těžba v rudných,
uhelných a železnorudných revírech
a krátce je zachycena i těžba uranové rudy.
Knížka má rozměry 308 x 216 mm,
početné barevné a černobílé fotografie,
řadu náčrtků a 136 stránek českého a anglického
textu.
Kapitola Na úsvitu dějin nás seznamuje
s neolitickými předměty.
Kapitola Rozvoj užití kovů začíná
v 12. a 13. století těžbou stříbra a zlata,
která probíhala na výchozech žil a pak
šla do podzemí, vznikaly chodbice
a šachtice. Roku 1300 Václav II. vydává
Královský horní zákon a Kutná Hora
se stává druhým městem v Čechách,
razí se pražský groš. Dobývá se ručně,
buší se mlátkem do želízka, to se pak
vyklíní. Když byla skála měkčí, kopala
se špičákem a trojhrannou motykou,
krací, ruda se dávala do neciček, troků
nebo do beden, kašten, roztloukala se
obouruční palicí, puckou, dosmýkala
se k šachtici a pomocí koše se dostávala
na povrch. K dopravě do větších
hloubek se používaly žentoury, do
menších hašply, primitivní vrátky. Voda
se čerpala v kožených měších, stejně
jako rubanina. Postupem času se začínají
používat první čerpadla a důlní
vozíky. Dosažená hloubka byla až
500 m, s nastupující hloubkou ale obsah
kovu v ložisku mizel a dobývání
kladla nepřekonatelné překážky podzemní
voda.
V Jílovém, v Domě mince, byl královský
horní úřad, těžba zlata probíhala
ve 12. až 14. století, pak následovalo několik
období znovuobnovení těžby, ale
sláva jílovského revíru skončila. To samé
se opakovalo v Krušných horách při
těžbě cínových rud, v Krupce, Cínovci,
Božím Daru, Horním Slavkově, při
ražbě měďnatých rud v Měděnci a Tisové.
Důležité bylo dobývání olova ve
Stříbře. Nejprve se vybraly cementační
a oxidační rudy a pak se přešlo na matečná
ložiska.
Souběžně běžela výroba železa, které
se získávalo z hematitových rud na
hamrech v Podbrdsku, například v Komárově,
u Příbrami, a na Rožmitálsku.
Tato se nerozvíjela 30 až 80 let jako většina
rudných revírů, ale běžela až do
druhé poloviny 19. století, pak význam
těžby a zpracování rud vlivem kladenských
a ostravských železáren rychle
upadal.
Kapitola Změny na zlomu dvou věků
pojednává o rozvoji techniky, na obrázcích
z děl Georgia Agricoly
(1491–1555) jsou čerpadla, odvodňovací
štoly, např. Barbora v Jáchymově,
11 km dlouhá, ražená v hloubce 365 m,
přenášení pohybu z vodních kol (až
12 m průměru) na čerpadla a k pohonu
dalších mechanismů. Po vybudovaných
struhách několik desítek km dlouhých
se plavilo dříví
potřebné na
výdřevu. Důlní
větry byly poháněny
ventilátory.
V železářství došlo
kolem roku
1600 k zavedení
vysoké pece, její
vyšší teplota
zapříčinila, že
železo nebylo
houbovité, ale
tekuté.
Kapitola Tep
průmyslové doby
ukazuje málo
známou dobu
dobývání železa.
Na
Podbrdsku,
např. v Jincích,
ale i v okolí Příbrami,
na Vysoké
Peci nebo v Obecnici vznikají
hamry, kde se topí dřevěným uhlím
z milířů. Pro nedostatek dřeva však
hamry zanikají. V Kutné Hoře a v Jílovém
pokračují většinou neúspěšné pokusy
obnovit těžbu.
Kapitola Cesty industrializace ukazuje
počátky těžby uhlí. Na Rakovnicku
přešla těžba uhlí v těžbu lupků a opuky.
Přímo na Kladně narazil Jan Váňa roku
1846 na hlavní kladenskou sloj. Následovala
výstavba šachet a kladenský revír
byl největším dodavatelem černého
uhlí v Čechách. Zbyl z něj Důl Mayrau,
tež je hornickým muzeem, a celý kladenský
revír je zavřený.
Cement se vyrábí ve Dvoře Králové
od roku 1889. Vápenec se těží v několika
lomech, kniha sleduje vývoj, jde až
do současnosti.
Rudné doly v Příbrami známe od začátků
dobývání někdy kolem roku 1350,
ale těžba kolísala. Změna přišla
s hormistrem Janem Antonínem Alisem,
začal hloubit kolmé šachty. Roku 1779
razí doly Vojtěch, Annu, Ševčinský důl,
Jarošovku, Marii, na Bohutíně pak pozdější
25. únor
a Řimbabu.
V roce 1749 pracovalo
na dolech
62 havířů, v roce
1885 celkem
6 103 havířů.
Dědičná štola je
27 km dlouhá.
V počátku zajišťovalo čerpadla
dvanáctimetrové
vodní kolo, zrenovované
na
Drkolnově. Zavádí
se vrtání na
stlačený vzduch,
střelba dynamitem
a doprava
v klecích. Parní
stroj na Anně
byl ve 30. letech
jediný, který zajišťoval dopravu
z 1 350 m. Roku 1875 bylo na dole Vojtěch
dosaženo hloubky 1000 m.
Na Kladně vznikl obří podnik, spojující
vysoké pece a železárny, který vyráběl
200 druhů oceli. Poldina huK budovala
elektroocelárnu, ale rozpadla se na
malé závody.
Železnorudný důl byl také v Chrustenicích
nedaleko Berouna, v Krušné Hoře
a v Novém Jáchymově, ale železárny
zanikly, také na Skalce u Mníšku byla
hrudkovna zrušena. V Královodvorských
železárnách výroba pokračuje,
nevyrábí se surové železo, ale speciální
slitiny.
V Jílovém se zopakování těžby nepodařilo,
těžil jedině zlatodůl Roudný
u Vlašimi, od 1882 do 1930 bylo získáno
5 880 kg zlata.
V Příbrami na Březových Horách došlo
roku 1892 k požáru, zahynulo 392
havířů. Těžba olova a stříbra však neustále
klesala, rovněž za 1. republiky.
Březové Hory byly zavřeny v roce
1978, Bohutín v roce 1979. Stříbrský revír
ukončil těžbu roku 1973, ale dál těžila
řada menších dolů, jako například
Turkaňk do 1991.
Poslední kapitola se nazývá Uranová
minulost a současnost, stručně se zde
vzpomíná na těžbu uranu. Na Jáchymově
se ze smolince získávaly uranové
barvy, po objevu radia 1910 se zde radium
těžilo. Po válce v důsledku strategického
významu uranu následuje překotný
rozvoj oblasti. Dále je zmíněn
Zadní Chodov, Horní Slavkov, Stráž
pod Ralskem a Hamr. V revíru Příbram
bylo vyhloubeno 23 km důlních jam,
nejhlubší důl, šachta 16, měl hloubku
1 838 m. Nyní je v provozu jediná šachta
Rožná na Moravě, která dává asi
250 tun uranu ročně.
Reprezentativní knížka Otisky času se
roku 2014 stala součástí propagace sympozia
Hornická Příbram. Její novum je
v tom, že porovnává těžbu železa a železářství
a těžbu uhlí spolu se známější
těžbou barevných kovů a uranu. Ukazuje
celistvější obraz naší minulosti. Na
vzniku knihy se podílela spolufinancováním
Evropská unie. Je předpoklad, že
se dvojjazyčná barevná publikace konečně
setká se zasvěcenými čtenáři.
Otto Hejnic