Seděl v utery Na Upadnici Vašik
zakaboněny tak, že sem se bal ku němu
přisednuť. „Co je s nim?“ ptal sem se
Antka, kery se na Vašika tež dival z povzdali.
Naraz se zjevil Poldek, sednul
se ku Vaškovi a cosik živě diskutovali.
Rozkladali rukami a byli hodně rozčileni.
Enemže se bavili potichučki, tak zme
my, co zme seděli kusek dali, nic něslyšeli.
Enem sem zaregistroval, že Vašik
cosi třima v ruce, občas na tym cosik
vymačka, potym to předa Poldkovi, ten
to tež pomačka a cosik Vašikovi šepce.
Potym přišel Jiřik a na celu hospodu
zahalekal: „Co seditě každy indi?
Čemu něstě, jak je u nas normalnich
štamgastu tutejši hospody – krom
komunistuv, podotykam – zvykem?!“
Jak to vidí stryk Lojzek
„Abysem řeknul pravdu, tak ja se Vašika
s Poldkem bojim. Podivej na nich!
Čumja jak zbuje! Jak by se chtěli dať
ni enem do pysku, ale hned rozkřapať
celu lebeň,“ pravil sem pravdivo a čekal
na reakcu tych dvuch zakaboněncuv.
„Co cypuješ?!“ křiknul na mně Poldek,
když se Vašik vydal na hajzel. „Ty to ze
svojim mobilem umiš. Ale co tyn chudak
Vašik?! Branil se temu tajak čert křiža,
ale včil ho dostal na narozki od děcek
a už štrnasť dni se z nim potyka a ni
a ni přisť na to, jak ho obsluhovať. Bo
se před vami, posměvačci, stydi, tuš
to tu řešime potichučki spolem. Ale
ja už na to němam nervy,“ dodal ešče
vyčerpaně. „To je na to taki hlupy?“
zeptal sem se. „Tak ja ti to předvedu,“
šeptnul ešče předtym, než
se Vašik přivalil ku stolu. „Tak
se to, Vašiku zopakujeme, ja?“
řeknul už hlasito Poldek a pokračoval:
„Mobil maš vypnuty, tak ho včil
zapni! Ni tyn knofel, ale tyn červeny!
A co včil? Včil musiš vyťukať pin. Tak
ťukej a něčum! Zapomněl si pin? To
je tyn kod, co ses ho už tydiň šprtal.
No, no! Ale ni dva knofle naraz! Musiš
mačkať enem jeden. Ale s tymi tvojimi
palcami jak kladivkami se špatně
trefuje. Vem se ku temu tužku...“ už
skoro řval na celu hospodu Poldek, až
se Vašik skoro psychicky zesypal. „Ty,
Poldek, dej mu pokoj a nauč ho radši
suložiť, to se budě lepši posluchať!“
smjal se na cele kolo Jiřik. Když to ale
začalo vypadať, že se Vašik rozbeči,
zachranil situacu svojim frkem Erďa: „Ta
vaša snaha naučiť Vašika mobilovať je
sice oceněnihodna, ale stejnako
marna, tajak vysvětlovani
zvěrolekařa jednemu sveřepemu
chlapovi s koněm. Tuš u zvěrolekařa
pravi chlop: ,Doktore, ten
kůň nežere, nežere a nežere!’
,Ten kůň vám žrát nebude,
nebude a nebude, protože je
dřevěný, dřevěný a dřevěný!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek