„Chlapi, letos bez bab a bez chlastu!“
pravil v patek Na Upadnici Poldek na dotaz,
esli pojeděme letos na Hornicke
slavnosti. „Ni enem bez bab, ale aji bez
Lojzečka,“ dodal sem smutno a poručil
se fernet. Zustalo to bez odezvy, enem
Antek brblal: „Je fajně, že se ty tradični
oslavy Dňa hornikuv zase po ročni pauze
obnovily. Něvim jak vam, ale mi fakt
chyběly! Enem mě zajima, čemu už se
to němenuje Den horniku a něslavi se
aji v Ostravě?!“ „Už sem ti to vysvětloval
paru razy. Včil to budě naposled, tuš
davej dobry pozor: Načelnictvo OKD to
zduvodnilo tym, že Hornicke dny by se
měly slaviť enem na šachtach, zatymco
ty celorevirni jako Hornicke slavnosti.
A bo v Ostravě už žadne šachty něsu,
přestěhovaly se do včilejšiho centra
revira – Karvine. Už to kapuješ?“
Jak to vidí stryk Lojzek
vysvětlil mu inteligentně Jaryn a hned
dodal: „Robtě se co chcetě, ale ja idu
s tu svoju. Dycki sem s ňu chodil tuš
něvim čemu bych ju neměl vzať letos?!?
Navíc po tej ročni pauze!“ „Zařiď se to
jak chceš, ale my ideme bez bab. Potym
se nam nědiv, že se ku tobě nebudem
hlasiť,“ varoval ho Poldek, ale sklaplo
mu, když aji druzi začali remcať, že sice
kapuju čemu bez bab, ale někapuju,
čemu bez chlastu... „To je jednoduche:
chcu všecku tu paradu pořadně viděť
a zažiť a ni furt škytať či litať do křaku
a řigať!“ vysvětlil Poldek. „Takže ty bez
chlastu a my uvidime, ni?“ zakoňčil
patečni hospodski dišput Erďa.
Jak sem se Na Upadnici dověděl
v nedělu, v sobotu všeci pěkně oblečeni
a dobře naladěni nastupili
do autobusa směr
Karvina. Enem ja
a Jaryn zme chyběli.
„Jaryn valil
už tym dřivějšim.
A s vypičuřenu
manželku pod pažu,“
vysvětlil Poldek, kery
byva kusek od něho
a měl za ukol ho šmirovať,
esli fakt s tu svoju pujdě.
Chlopi se mysleli, že ho potkaju
v Haviřově, ale při tym veselym mumraju
o ňho ani nězakopli. Asi byl kajsik dobře
skryty v tym davu... Ale smutne bylo, že
chyběl aji včil Na Upadnici. Ale jak
to bylo dali v Karvine? Zatymco
prvni Poldkuv rozkaz, bez bab, všeci
dodrželi, ten druhy, bez chlastu, už
ni. Jake by to byly haviřske oslavy
bez kapki teho ostřejšiho?! „Ale
moc teho, Lojzečku, něbylo.
Tradičně pivko a medovinka,“
pravil zasněně
Antek, a bylo jasne, že
mě chce nasrať bo vi,
jak medovinu miluju…
„Ser na chlast, rači mu
povykladej o oslavach,“
přerušil ho Rudek. „To ti bylo fajne. Sice
tam děvušky v miniplavečkach tajak v Rio
de Žanejru jak sliboval Poldek něbyly, ale
ta stokilova baba, co se vlnila v rytmu dechuly,
tež něbyla k zahozeňu…“ smjal se
Antek. „Ja se z něho poseru! Obdivoval
tučnu babu, ale něpřizna, že zme litovali,
že s nami něsu drahe polovički, bo zme
se mohli aji zataňcovať!“ přiznal barvu
Poldek. „Iďtě s tymi dřistami kajsik! Ale
znatě tyn, jak za devatero horami, devatero
řekami, jednu pušťu a třemi mořami
je na takim vršku domek a v nim sedi
chlop, hlavu v dlaňach a beči: ,Doprdele,
proč zrovna já mám všude tak daleko?!´
Fajne, ni?!“ zakoňčil disput Erďa.
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek