Diskuse se točí okolo nutnosti snižovat náklady.
Právě teď je
nejvhodnější čas začít pracovat
na revizi těžebního sektoru
v Polsku. Novou realitu musí
pochopit všichni bez ohledu
na formu vlastnictví černouhelných
společností. Tvrdí
to ředitel katovického úřadu
Agentury pro rozvoj průmyslu
Henryk Paszcza. Podle jeho
názoru se celá debata ohledně
situace v polském hornictví
točí okolo nutnosti snižovat
náklady, nicméně často chybí
konkrétní návrhy, jak tohoto cíle
dosáhnout. Podle něj je třeba
přijmout opatření, která povedou
mimo jiné ke zvýšení fl exibility
nákladů při těžbě. Nutné
je také hledat úspory v oblasti
spotřeby energií a materiálů,
optimalizaci využívání dodavatelských
služeb nebo v organizační
struktuře těžařských
fi rem. Například největší polská
fi rma Kompania Weglowa chce
v případě potřeby fl exibilněji
přemísťovat pracovní kolektivy
mezi svými provozy.
Vysoký podíl fi xních nákladů
a nízká fl exibilita těžby navíc
vedou k tomu, že restrukturalizační
kroky polských těžařů
přinesou efekt až po delším
časovém období. Problémem
také zůstává, že energetické
společnosti tlačí v důsledku
dovozu levného zámořského
uhlí na další pokles cen uhlí
o 10 procent, přičemž toto
uhlí již bylo vytěženo s náklady
vyššími, než je jeho současná
cena na trhu.
Těžařské společnosti již realizují
optimalizační programy,
na jejich výsledky si ale podle
Paszczy bude nutné počkat.
Zavírání nerentabilních
provozů?
Podle bývalého ministra
hospodářství a místopředsedy
ve vládě Jerzyho Buzka Janusze
Steinhoff je nutné co nejdříve
uzavřít nerentabilní polské doly.
„Pokud nejsou schopné kvůli
vyčerpání ložiska nebo náročným
geologickým podmínkám
být trvale ziskové, je třeba tyto
doly co nejdříve zavřít. Není
možné tolerovat situaci, kdy
je celá fi rma nerentabilními
provozy strhávána do ztráty.
Není pak možné zajistit fi rmě
budoucnost, protože chybí peníze
na rozvoj a investice. Cílem
musí být rozvoj perspektivních
dolů a otevírání přístupu k novým
ložiskům,“ tvrdí Steinhoff.
Zároveň připomíná, že když
bylo v Polsku před více než
deseti lety uzavřeno několik
desítek dolů a počet zaměstnanců
se snížil o více než sto
tisíc, doly se během čtyř let
opět staly rentabilními. Od té
doby podle něj negenerují
polské fi rmy ztráty ze samotného
provozu. Například ještě
v roce 1997 přinesla každá
tuna vytěženého uhlí ztrátu
23 zlotých (přes 130 korun při
současném kurzu). Podmínkou
ale je správně investovat zisky
z let prosperity do budoucího
rozvoje, ne například do neadekvátního
zvyšování platů
zaměstnancům.
Spolupráce energetiků
a těžařů.
Klíčové je podle Steinhoffa
zajistit dlouhodobé vztahy mezi
těžaři a energetiky, které by
umožnily investovat v dlouhodobém
horizontu do nových
elektrárenských kapacit. Je
třeba proto vyvinout systém
na podporu investic v odvětví
energetiky, které by byly v souladu
s evropskou legislativou,
a zároveň by pomohly polskému
hornictví.
Často zmiňovaným příkladem
projektu tohoto typu je
výstavba dvou uhelných bloků
u Opole. Náklady na investici se
odhadují na 11,5 miliardy zlotých
(70 miliard korun). Právě
proto, aby byla tato investice
předvídatelná a zisková,
oceňuje Steinhoff dlouhodobý
kontrakt mezi PGE a Kompanií
Weglowou, která je přínosem
pro obě fi rmy. Podobná
kooperace může být dobrým
příkladem toho, jak pomoci
ztrátovým polským těžařům,
na které tvrdě dopadly nízké
ceny uhlí a slabá poptávka
zapříčiněná dovozem uhlí ze
zámoří nebo Ruska.