Roman Makarius,
univerzitní profesor a bývalý
šéf Českého báňského úřadu,
kritizuje v týdeníku Ekonom
věcný záměr novely horního
zákona. Už jen myšlenka vytvořit různé kategorie vyhrazených nerostů je podle něj absurdní. Jak v článku zdůrazňuje, věcný záměr zákona nebyl konzultován s Právnickou fakultou UK v Praze, ani Hornicko-geologickou fakultou VŠB-TU Ostrava. Chybí také
provázanost s dalšími zákony.
„Chtít novelizovat horní zákon bez toho, že by byl zároveň
novelizován zákon o hornické
činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ale i zákon
o geologických pracích si vůbec nedovedu představit. Tento zásadní problém autoři zcela pominuli. Myšlenku novelizovat horní zákon je nutno respektovat. Předkladatelé by ale
měli pochopit, že k novému
hornímu kodexu nevede cesta ani přes dnes platnou novelu ´malou´, ani prostřednictvím současného návrhu ´velké´,” zdůrazňuje Makarius. Zároveň
připomíná, že už od římských dob byly v celé kulturní Evropě nerosty rozděleny
na vyhrazené (ve vlastnictví či spíše v dispozici státu) a nevyhrazené, které tvořily součást
pozemku. Tento dosud platný stav v Čechách i Evropě potvrdil Karel IV. ve své Zlaté
bule z roku 1356. Rozdělit vyhrazené nerosty na „super vyhrazené“ („strategické“) a ostatní, přičemž každá skupina by měla požívat různé ochrany, i když obě zůstanou v majetku státu, zcela ignoruje Listinu základních práv.
Podle ní má totiž majetek požívat stejné ochrany. V Evropě je také mnoho států s vyspělým hornictvím, které ve svých horních zákonech vše řeší. Proč se
u nás ignoruje nutnost vypracovat a dát k dispozici srovnání navrhovaných změn s paralelní úpravou v zákonech Polska, Německa, Anglie a dalších států?
Tento názor i další postřehy k tématu prezentuje jeden
z nejuznávanějších odborníků na hornictví.
