„Ni že by nebylo na co vzpomínat" tak začíná skoro každý z těch starých vyprávění. Ano, za těch třicet nebo pětatřicet přerobených let se toho nasbíralo na plný vagon. Člověk by mohl vyprávět od rána do noci, jen kdyby ta hlava sloužila, jak zamlada.
„To, jak gruchlo kajsi, všeci začali utíkat" a jak by ne! Byl to větší rámus jak odpálený„šus". Rozběhli se chlapi k nárazišti a utíkali, dokud někdo nevzpomněl na zasypané kamarády. „Isto kehosi zasypalo" ta tři slova zastavila havíře na útěku. A zapomněli hned na všechno nepřátelství, mnozí se ještě ráno navzájem hněvali a teď pod šachtou neštěstí jim jazyky rozvázalo: „Podaj odkory!" Vyhrň to! Podaj lopatu s kratším půrkem" a druhý odpovídá krátce, aneb doráží:„Nepotřebuješ dřevo, Antonu?" a ještě ráno mezi nimi slova dobrého nebylo.
Ano, těšili se na těch deset hodin práce. To bylo stávek! Najednou vzplál oheň někde na Slezské a už táhli pochodem na moravskou stranu.
„To sem byl ešče synek, dy raz přišli ze slezskej strany, také batiky měli v hrsťach a to stě měli vidět, jak se měšťani bali, choť se žádnému nic něstalo" a najeden už jako synek šel vpředu sčerveným kapesníkem na čakanu.
„A s četnikami něbylo do žertovaňa, hnedaj střilali do ludi - a bylo to často. Na slezské před Jámou Trojicí, v Ostravě před Karolínou, u Hlubiny, tam všude zbarvila krev člověka černou zemi.
A člověk stále a stále lezl ze tmy k světlu. Ale jiní jej sráželi do tmy. Byli tu četníci, vojáci, strážníci a ti všichni člověka hnali od světla pryč.
Jako pochodeň zahořel ze tmy 1. máj nad šachtami.To zase na Slezské Ostravě pozvedli korouhev k povstání. A zase táhli dolů k městu nad černou Ostravici. A potom přišel útlak. Páni poslali četníky, vojáky, havíři byli voděni skuti jako zloději.. Zbytečně pozvedávali hlavy a ptali se:„Co smy zrobili?! Čemu nás v řetězech kluďa a tajakzloděje? jen proto, že se hlásili o svá lidská práca. A potom přišla velká stávka. Havíři tři měsíce bojovali, aby se navrátili na půl poraženi do šachet. Ale poraženi nebyli, hned potom následovaly úlevy. Mnozíztěch předních, kteří šli v prvních řadách, byli vypovězeni ze šachty. A rázem se pro ně uzavřely všechny brány šachet i verků.To páni do robotní knížky vtiskli člověku glejt psance.
A nedali rebelantům pokoj. Jednoho dne přišli a dali jim na vybranou: „Co chceš? Pojedeš do Ameriky nebo dostaneš býkovcem a zavřeme vás, až zčernáte!" a páni dali rádi lístky na loď do Ameriky. Jen když rebelanti odjeli za moře.
Rebelanti odjížděli, ale seménka vzpoury, která zaseli svým druhům, vzklíčila brzy žhavým ohněm. Často havíři oblehli brány šachet a přiložili svá rozpálená čela na ně.
Víte vůbec, co znamenalo osm hodin práce?! Hodně havířské krve vyteklo za tento požadavek. Mnoho utrpení a bolesti tu bylo. A bylo to někdy těžké rozhodování, když doma byla hromádka dětí a uplakaná žena držela chlapa za ruce a volala:„Nechoďtam!" a on šel a zpátky ho přinesli na nosítkách.
A myslíte, že ti ostatní se zastavili?! Ne! Nejednou šli a rozhalili své košile na prsou a rovnou se postavili proti bodákům. A vojáci je prosili:„Mějte chlopi rozum, ditě do dom, proti pánům nic něsvedětě" jednou řečí mluvili a proti sobě stáli na příkaz pána.
V těžké době platili daň krve. To vám poví nejeden starý havíř:„Já ešče pamatam, jak se hlubila Ignatka, ešče se nedostali do dvaceti nebo třiceti metrův a už tame postiskalo paru chlapu" a člověk vzpomíná, kde všude hledali bezpečnější místo. Ale kuřavka, tekutá písčitá hlína tekla, marně ji vybírali plné kbelíky, ale kuřavku nezadrželi. Nepomohlo bednění ze silných trámů kolem. Najednou dřeva praskala jako třísky a čtyři chlapy stáhla do země. Lidé před přírodou neustupovali. Zůstal tu svědek toho velkého zápasu, Jáma Ignát.
„Horší to bylo s Bedřiškou" tam hnali šachtu do hloubky tří set metrů a stále uhlí nikde. A potom narazili na skálu, tryskala voda, tolik vody a čtyři kopáči zůstali v jámě. „Do smrti natonězapomenu" vyprávěl ten, kdo zůstal živ.„Dozorec stal u jamy a enem chlopy počítal a potem praví smutno: Štyři chlopi tame zůstali a to smy ež do bilého rána stali a čekali, že ešče kerysi vyleze. Nale nevylízli už!"
Tehdy ovšem důlní páni nechtěli ustoupit přírodě a začínali znovu s dolováním. Pancíře s cementem utužovaly boky jámy. Země byla promočená vodou, sevřela jámu a chlapi utíkali znovu.Tam lidé ustoupili přírodě, jinde však nad ní zvítězili.
Josef Pavlačík
