V roce 1859 se mezi kořeny stromů habrového hladnovského lesa objevila špice vrtáku, který se z hloubky 2. patra Luční jámy, které místní nazývali Grabinou a později úředníci Rothschildových dolů Wiesenschacht, dovrtal až na povrch. Na tomto místě dnes stojí dům, kde bydlí pan profesor Jan Hališka, profesor hudby na Ostravské univerzitě a nyní i ředitel Ostravské filharmonie.
Celý příběh začal v roce 1842. Na konci Hladnova za hájenkou, na pokraji habrového lesa vybrali technici Vítkovických dolů místo nové jámy. Bylo po pravé straně lesní cesty do Michálkovic. Hladovský les byl součástí velké panského (Wilczkova) lesa který se nazýval Ostravský les, a táhl se do Heřmanic, Michálkovic a Radvanic a kolem nich pokračoval mezi Petřvaldem a Rychvaldem na Orlovou.
V místním nářečí říkali lidé habru grab a kopáči si tuto jámu nazvali Grabina. Pro výstavbu šachty však museli dělníci les vymýtit a kolem vznikající jámy vznikla louka. A pánové prohlásili. Tato nová jáma je na louce je to tedy Luční jáma a ne Habrová jáma. Das ist Wiesenschacht, mein liber Freund.
Důlní pole jámy mělo 8 ha a potřebovalo větrní jámu, aby se uhlí mohlo vykopat v celé ploše. Zatím co v místě křižovatky Michálkovické a Heřmanické ulice bylo v hloubce 30 m, pod domem pana profesora bylo v hloubce okolo 100 m. Ražená chodba tady narazila v této hloubce na štěrk, slin a kusy čediče. Bylo rozhodnuto, že z tohoto místa se odvrtá větrní vrt, který odvede použitý vzduch z dolu. Vznikla druhá větrní Luční jáma.
Parametry větrní Luční jámy:
přepočteno z vídeňských měr = 1° sáh = 1,89665 metru
hloubka 56°= 106,2 metrů
průměr0,5°=0,948 metru
Nad vrtem byl postaven ventilátor, který byl poháněn parním strojem o výkonu 6 HP. Ten pak pracoval od roku 1860 až do roku 1879. Pak byl demontován a vrt zasypán. Takže osadě Vizina bychom měli říkat buď Luční nebo Habrová.
Karel Slíva
