Původní šachta těžila - stejně jako ta dnešní - vysoce kvalitní koksovatelné uhlí uložené převážně v nízkých slojích.
Kvalitou vytěženého uhlí
skončila první část exkurze do historie
Dolu Paskov - nacházejícího
se skutečně v Paskově - předchůdce
toho současného. Na ložisku bylo
dobýváno vysoce kvalitní koksovatelné
"černé zlato" zařazené do obchodních
skupin Va či Vb. Nejvíce se zde
z markopetrografi ckého hlediska
objevovalo lesklé uhlí páskované.
A podobně jako nyní ho horníci
kopali v nízkých slojích s nestálým
až nahodilým vývojem a ležmým až
šikmým uložením. Vše bylo mechanizováno,
dobývalo se směrným
stěnováním a způsob vedení porubu
býval nejčastěji z pole. Likvidace
vydobytých prostor na řízený
zával. Až do počátku 80. let minulého
století používali paskovští havíři
kombajny (KSV 6, KSV-60, 1k-101
či 6K 52). Nebezpečí průtrží, a naopak
efektivnost pluhové těžby, kombajny
vytlačily. Začaly se nasazovat
soupravy hlavně z opavského Ostroje
typu PL s hřeblovými dopravníky
řady 600 a přesouvacími zařízeními
PZ. Ve výjimečných případech
byly na scéně také uhelné škrabáky
SR-4. Výztuže porubů tvořily
individuální stojky SHZ, SHT či SH
se stropnicemi a přítěsy. Odtěžení
bylo po hřeblových dopravnících
s drtiči DU-2 P5 a DR-2.
Na rozdíl od kombajnů dobývacích
se na Paskově až na dvě
výjimky - AM 50 od fi rmy Alpine
(1991) a MK 3 od firmy Dosco
(1995) neobjevily ty razicí. Na čelbách
dělali s "klasikou" ručními
rotačně příklepovými vrtacími kladivy
(NVK-03) či hydraulickými
vrtacími vozy (VVH-1, VVH-1R,
HVJR-1H) na pásových podvozcích.
K tomu samozřejmě trhací
práce. Odtěžení bylo stejné jako
v porubech, hornina se nakládala
pomocí škrabákových nakladačů
NS-5, vrátků VS 2500 a později
především osvědčenými pásovými
Hausherry s bočním výklopem.
Úpravna, kterou otevřeli před rovnými
čtyřiceti lety, je jediným fungujícím
provozem starého Dolu Paskov.
Když začínala, byla nejmodernější
v revíru - s těžkokapalinovými rozdružovači
Drewboy (uhlí 10 až 200
milimetrů), sazečky OM 18 (0,5 až
10 mm) a flotátory Denver (0 až 0,5
mm). Hyperbarické fi ltry snižovaly
podíl vody v rubanině na 10 procent.
Všemu tomu v letech 1961 až
1979 řediteloval Jaroslav Zdražil,
který byl i mezi takzvanými "sedmi
statečnými" u zrodu Dolu Paskov.
Patřil k nim též Jaromír Míček
(vedoucí stavebních investic),
Jaroslav Mrlina (referent plánování
a projekční přípravy), Miroslav
Tobiáš (referent stavebních
investic), Jaromír Dubják (vedoucí
strojních a elektro investic), Danuše
Tlášková (samostatná administrativní
pracovnice) a podnikový
právník JUDr. Papuga. Po Zdražilovi
se stali řediteli paskovského dolu
Vladimír Kunčický, Milan Kaloč
a Sváťa Nesit.
Nejlepší rubáňové kolektivy vedli
hlavní předáci Josef Binar (rekordní
těžba 35 236 tun uhlí za jedenatřicet
dní s kombajnem v roce 1973),
Miroslav Volenc a Karel Změlík (38
590 tun), Bohumil Švestka (rekord
ČSSR s výkonem 33,6 tun na směnu
z roku 1973 ve sloji ohrožené
průtrží a metanem) anebo Arnošt
Vítek (46 071 tun za jedenatřicet
dní v roce 1989).
První velký úspěch na čelbách
pak měli raziči Vladislav Malina
s 261 metry prorážek ve sloji, která
byla nebezpečná průtrží uhlí
a plynů. Nejvíce rekordů udělal
kolektiv Františka Přikryla (například
vyražení 590 metrů za jedenatřicet
dnů v roce 1974 s výkonem
71,6 centimetrů na směnu).
Význačnými přípravářskými předáky
byli i Štefan Mlkvík, Jan
Opet, Josef Halamčík, Stanislav
Nestrojil. Důl Paskov byl v hornickém
roce 1988-1989 nejlepší
v OKD.
Radek Lukša