Dalších padesát let se jen ověřovalo ložisko, ale do pěti roků od zahájení výstavby pak podnik hlásil těžbu.
Můžete být hrdi na minulost,
současnost a doufejme i budoucnost!
To vzkazuje vedení Dolu Paskov
svým pracovníkům s odfáranými
desetiletími, ale také teprve hodinami.
Právě zejména pro ně – pro všechny
– se na podnikové stránce začnou
objevovat informace a zajímavosti
z historie šachty. První část začíná
před 110 lety!
Mostecká uhelná společnost,
Vítkovické hutní a horní těžařstvo
a podnikatelé z Francie se už
v roce 1901 zajímali o dobývací
prostor Paskov. První vyhledávací
vrty dělala se soupravami Fauck
a nárazovým systémem vrtání fi rma
Albert Fauck a Rakouská vrtná
a kutací společnost několikrát až
do roku 1910 v Paskově, Vratimově
a Řepištích.
Podle dostupných pramenů pak
průzkum pokračoval až za německé
okupace a za války. Po ní se vrtalo
pro ověření možnosti těžby plynu.
Teprve v polovině 50. let minulého
století provedl národní podnik
Uhelný průzkum Ostrava-Hrabová
29 hlubinných vrtů v oblasti celého
ložiska – výsledkem bylo 6. května
1959 vydání povolení stavět šachtu.
Před půlstoletím, kdy už stály
povrchové objekty, kopli poprvé
do země při hloubení centrální
výdušné i vtažné jámy. Otvírka
důlního pole byla v úrovni I. patra
(-150 m) a II. patra (-293 m) a při
ražbě překopu 0119 se zanedlouho
přípraváři setkali s průtrží uhlí
a plynů. Od té doby až dodnes je Důl
Paskov šachtou s nebezpečím průtrží
hornin a plynů.
Poprvé v našem revíru byla nicméně
zahájena těžba do pěti let
od počátku výstavby – a navíc i při
dodržení rozpočtu – právě na Dole
Paskov, samozřejmě v Paskově. To se
psal rok 1966, horníci tehdy nakopali
celkem 7950 tun uhlí v čisté těžbě.
Plánovaného objemu, půl milionu
tun, dosáhli do šesti let. Stále
fungující úpravna je z roku 1971.
Vůbec největší těžba paskovského
Dolu Paskov byla ve „zlomovém“
devětaosmdesátém roce a činila
835 100 tun ROTP. Tehdy fungovalo
osm zcela mechanizovaných porubů
s pluhy PL 81 a stojkami IHV – čili
technologiemi dnešním staříčským
a chlebovickým horníkům pořád
známými. Přípraváři v tomtéž roce
vyrazili asi 17,7 kilometru.
Sloje uhlí v dobývacím prostoru
Paskov geologové označili za značně
postižené tektonikami s amplitudami
dosahujícími řádově až stovek
metrů. Poruchy ho vlastně rozdělily
na osmnáct samostatných ker. Velmi
prouhelněné sloje – převážné nízké
s ostravskými, petřkovickými a hrušovskými
vrstvami – byly i vysoce
plynodajné a hrozily průtrže.
Dobývací prostor historicky prvního
Dolu Paskov měl rozlohu
necelých třiadvacet kilometrů čtverečních
a zasahoval území nejen
stejnojmenného města, ale také
obcí Liskovec, Krmelín, Brušperk,
Oprechtice, Řepiště, Vratimov či
ostravských čtvrtí Hrabová a Nová
Bělá. Kvalita vytěženého uhlí byla
(a stále je) považována za jednu
z nejvyšších.
Radek Lukša
