Čech, Slovák, Polka, Gruzínec, Číňanka a Japonec mají měsíc na to, aby vdechli život kameni.
Mezi nahrubo nalámanými
balvany se v areálu bývalé
šachty Anselm (Eduard Urx)
na Landeku setkala šestice umělců,
sochařů. Jaroslav Koléšek z Česka,
Štefan Papčo ze Slovenska, Agnieszka
Mikolajczyk z Polska, Valerian
Jikia z Gruzie, Čao-Li z Číny
a Tets Ohnari z Japonska si každý
jeden kámen vyberou a začnou ho
přetvářet podle svých představ.
„Mají na to čas do 10. září. Pracují
přímo tady v sochařském ateliéru
a jejich díla vzniklá na pátém ročníku
mezinárodního sochařského
sympozia Landek 2010 pak ozdobí
tři sochařské parky – v Hornickém
muzeu na Landeku, na Horním
Dvoře v Těrlicku-Hradišti a Centrálním
parku v Havířově,“ informoval
Martin Kuchař, který je tradičním
pořadatelem akce.
S ostatními umělci se poznal
během podobných sympozií či
výstav na různých místech světa.
Všichni také mají za sebou nejedno
uznání za svou sochařskou práci.
Číňanka Čao-Li dělala například
obrovské kamenné monumenty
a potřebovala k tomu desítky
pomocníků. Gruzínec Valerian
Jikia je doma profesorem na univerzitě,
ve světě má sochy v několika
městech.
„Mohli si vybrat ze tří druhů
kamene. Slezský mramor, štěpánovický
syenit a božanský pískovec.
Zajistíme i nezbytné pomůcky –
jeřáby, kompresory, nákladní auta
na dopravu soch…,“ uvedl Kuchař
s tím, že co dva roky pořádané landecké
mezinárodní sochařské sympozium
se těší ve světě dobrému
jménu. Řadu účastníků nemusí ani
zvát, sami posílají žádosti o účast.
Do galerie Studna v Hornickém
muzeu také šestice letos přizvaných
sochařů přivezla některé své
starší výtvory. Vstup je zde zdarma.
Stejně tak možnost pozorovat
zmíněné umělce přímo při práci.
Je třeba brát na zřetel jejich svobodného
ducha a neexistující pevnou
pracovní dobu. Neboli, jak
na začátku slušnou češtinou zavelel
Japonec Tets Ohara. „Jdeme
na pivo!“