„Ty, Lojzek, potkal mě jeden znamy
a pravil, že ti mam zkopať řiť do špičata.
Bo pry ho už s tym odkladanim storky,
jak to bylo s tymi butami do truhly, sereš.
Každy tydiň kvuliva temu shaňa Hornika,
aby se dočital, o co šlo, a furt nic! Neměl
bys to včil vysypať?“ pravil mi ve středu
Na Upadnici Antek. „Zkusiť to možu,“
pravil sem upřimně, ale nejdřiv vam
musim povykladať, bo zme se štrnasť dni
něviděli, jak sem cestoval na svatek Cyri-
la a Metoděja z Valmezu do Ostravy. Jak
vitě muj kamoš z Valašskeho Meziřiča se
menuje Cyril a každy rok na jeho svatek
se tam zejděm, my mu z Mařu pogratulu-
jem, Cyrilek nas pohosti dobru slivovičku,
pokecame, posedime u gryla no a druhy
den jedem dom. A bo bylo krasně, řekli
zme se z Mařu, že letos pojedem vlakem,
bo tyn nas, jako emeryty, vejdě levnějši
niž auto. Do Mezřiča se jelo fajně, aji když
dřive to zvladnula z Ostravy až do Koje-
tina jedna vlakova suprava, včil se musi
ve Frenštatě přestupiť na iny vlak, bo
ten z Ostravy vypravuje ostravske depo
a dal něsmi, a ten z Frenštata do Kojetina
zase mezřičske.
Jak to vidí stryk Lojzek
U Ciryla zme
poseděli, popili,
pojedli, pokecali,
vyspali se
a hajdy dom.
A bo tam byl
pogratulovať aji
Cyrilkuv syn Jožin,
zebral nas dolu ku
nadražu autem. Ale to bylo posledni dobre, co zme na tym vyletě zažili. Spokejně zme se sedli do motorač-
ka a přesně v 15.32 hodin vyjeli. Hned
za nadražim, v takim kopečku, se ale
začal zadychavať, až se po šesti minutach
zastavil uplně. Nikdo nic něřek, co se
robi. Ani fi ra, ani pruvodči. Jak se potym
došural do prvni zastavky v Hodslavicach,
pravil nam fi ra, že mu vyvřela voda a dali
nějedě, bo by zavařil motor. Nahradni
motoraček přijel za dvacet minut. Když
naš fi ra zamknul zavařeny vuz, vypsal protokol a napojil novy motor na naš
vagonek,
bylo 16.32 hodin a my
vyrazili ku
Frenštatu, pravil muj sused:
,Doufám,
že má dost nafty! Dneska
ráno jsme totiž po výjezdu
z
Frýdku-Místku museli zastavit
a
mašina se musela vrátit
dotankovat naftu!‘ Smjali
zme se temu, ale zas předčasně.
Bo ve Frenštatě
na nas čekal puvodni
připoj, a jeho fi ra nadaval, kaj zme su
je, že un ma tež narok na volno a ni se
o hodinu prodlužovať šichtu! Ale potym
zistil, že kvuli nadavaňu zapomnil natlakovať
brzdy! Půl hodiny se s tym sral, než
zme vyjeli. Potěšila nas partička skautu,
kteří uvitali, že se jedě, bo, jak pravil
jeden z nich: ,Ráno nemohli v Bohumíně
vypravit vlak, tak nás odvezli do Ostravy
autobusem. Než jsme dorazili na hlavní,
byl ten náš vlak pryč. A tak jsme čekali
na další. Ten potom čekal na ten náš
opožděný z Bohumína! Skvělé, ne?‘.
Ale že to měly drahy vypečeny den,
co?“ Chlapi Na Upadnici řvali smichem,
až je musel Eďa zklidniť:
„Studentka
mediciny ukazuje na maketě porod
klešťama. Profesor ju chvilu pozoruje
a pravi: ,Výborně! Teď ještě třískněte otce
po hlavě a vyvraždila jste komplet celou
rodinu!‘
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek