Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 21.03.2024 do 28.03.2024

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Historie

Koksárenství v OKR I

VÝVOJ KOKSÁRENSTVÍ V OSTRAVSKO-KARVINSKÉM REVÍRU, HISTORICKÉ SOUVISLOSTI

1. Prvotní koksárenské technologie

Koksování uhlí je přímo spojeno s rozvojem hutní výroby. V českých zemích se prvně připomíná na konci 18. století v Hluboši u Příbrami a v roce 1821 v Darové u Plzně. Tyto pokusy však neměly dlouhého trvání nebo se nezdařily. Trvalé a systematické používání černouhelného koksu se zavedlo až v Ostravsko-karvinském revíru (OKR), a to v souvislosti s provozováním Rudolfovy hutě ve Vítkovicích, založené v r. 1828. V Beskydech již pracovaly železárny ve Frýdlantu a na Čeladné. Ty však v té době již nevykazovaly dlouhou životnost, protože jejich výroba železa byla založena na použití dřevěného uhlí (dřevného koksu). Dřeva v lesích ubývalo a jeho použití v železářské technologii nebylo dostatečně rentabilní. Předváha při výrobě dřevěného uhlí dosahovala neuvěřitelně vysoké hodnoty 5. Na 1 t železa se spotřebovalo 30 t těženého dřeva. Ve srovnání s dnešní spotřebou paliva na výrobu surového železa, která orientačně činí 0,75 t černého uhlí na 1 t surového železa (přepočteno přes spotřebu černouhelného koksu), je to číslo hrozivě vysoké na to, aby tato technologie byla obhájitelná nejen z hlediska ekonomického, ale také ekologického. Z této situace vzešel záměr vybudování vysoké pece, pudlovacích pecí a válcoven ve Vítkovicích. Výroba začala rok po založení hutě, tedy v roce 1829. K prvnímu provoznímu a trvalému využívání černouhelného koksu k výrobě surového železa ve vysokých pecích došlo v roce 1831.

    O náhradu dřevěného uhlí k výrobě železa černým uhlím se jako první pokoušeli angličtí hutníci již v r. 1582. V habsburské monarchii to bylo v r. 1625. Spotřeba uhlí byla ve srovnání se spotřebou dřeva či dřevěného uhlí jistě menší. Avšak černé uhlí mělo pro hutnictví řadu nevýhod. Byl to vysoký obsah síry a prchavých látek a nízká pevnost za tepla. Těmto nevýhodným vlastnostem se hutě vyhnuly použitím karbonizovaného černého uhlí.

Koksování černého uhlí se prvně provádělo opět v Anglii, a to od r. 1708. První vysokou pec pracující s černouhelným koksem uvedl do provozu Abraham Darby. Koks pro vysoké pece vyráběl v milířích. Stavba milířů na výrobu koksu vycházela z letitých zkušeností při stavbě milířů na dřevo. Vítkovičtí hutníci si ke stavbě milířů vzali vzor z Anglie. Hmotnost vsázky činila až 60 t. Takové největší milíře měly koksovací dobu 10 14 dní.

Nízká výtěžnost, vysoké náklady a ekologické zatížení pracovního prostředí si brzy vyžádaly výstavbu uzavřených pecí. Prvním krokem k realizaci takové pece byly polouzavřené pece ohradové, zvané Schaumburgské, vyvinuté v Německu již v r. 1797. Uhlí se zaváželo mezi dvě stěny ze žáruvzdorného materiálu. Odvod karbonizačních plynů zajišťovaly komíny v obou stěnách s podporou tahu v horizontálních kanálech ve zdivu. Vsázka ohradových pecí měla hmotnost 20 25 t a koksování trvalo 5 6 dní, ale udává se též doba 8 10 dní. Výtěžnost ohradových pecí dosahovala jen 30 35 % kusového koksu.

Stejné důvody, jaké vedly přechod z milířů na pece ohradové (tj. nízká výtěžnost, vysoké náklady a ekologické zatížení pracovního prostředí a navíc v souvislosti se zvyšující se potřebou ze strany hutí i dlouhá doba koksování) vyústily v Evropě již ve třicátých letech 19. století ke stavbě úlových pecí. První úlové pece v OKR se začaly stavět již před polovinou 19. století. Pracovní prostor úlové pece již byl zcela uzavřený. Pec vybudovaná ze žáruvzdorného materiálu měla dole vyhrabávací otvor krytý dveřmi, shora klenbu vyúsťující do zavážecího otvoru, který zároveň plnil úlohu komínu. Později se začaly stavět úlové pece s vytápěním dna karbonizačním plynem jímaným v zavážecím otvoru. Toto byl první typ pecí s využitím odcházejícího koksárenského plynu, v tomto daném případě pro otopové účely. Hmotnost uhelné vsázky činila 2 - 7 t a doba koksování se oproti předešlým technologiím zkrátila na 3 dny. Výtěžnost dosahovala 30 - 50 % kusového koksu, což představuje předváhu 2 3,33.

Ing. Jan Počta, CSc.
        Pokračování příště.

Související články:
Koksárenství v OKR IV - závěr (29.07.2010)
Koksárenství v OKR III (25.07.2010)
Koksárenství v OKR II (21.07.2010)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
| Autor: administrator | Vydáno dne 17. 07. 2010 | 3634 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server