Námětů je dostatek, publikace oceňuje nejen odborná veřejnost, ale i turisté či nadšenci do průmyslových památek
S uhlím je to podobné jako s poznatky o jeho dobývání, šachtách, významných událostech i osobnostech. Spoustu se toho v průběhu let na povrch už dostalo, ale mnohé stále zůstává v „nevytěžených zásobách“. Jaroslav Klát (77) z ostravské Poruby patří k lidem, kteří mají aktivní hornickou kariéru za sebou a pokračují v badatelských a publikačních aktivitách.
„Existují bílá místa a není jich málo! Dostatečně například není zmapována zejména historie nejstarších počátků dolování v Ostravsko-karvinském revíru,“ konstatoval Klát. Jeho prvním počinem v dané oblasti byla práce editora „Důlně měřičského předpisu Ústředního báňského úřadu“ v roce 1962. Následovala studie o propadech starých důlních jam, to se psal rok 1974.
Na spisovatelskou dráhu se dal poté, co už měl za sebou dlouhou sérii materiálů v hornických časopisech i sbornících z konferencí. V tomto tisíciletí se podílel v autorských kolektivech na knihách Uhelné hornictví OKR, Ostravské těžní věže – Symboly hornické historie či Kulturní památky OKR. Ohlas měly kladný nejen v odborných kruzích a u druhé uvedené byl i dotisk.
Objevem číslo 1
byla Lutzova důlní
mapa z roku 1768,
kterou vědci brali
za navždy zmizelou.
 |
|
Prvni vpravo
dole na počatku 80. let na Dole Odra. |
„Je to drobná práce, vyžadující pečlivost a spoustu času. Mohu strávit v nějakém archivu celý den a výsledkem jsou dvě nalezené informace. Objevil jsem i údajně ztracenou nejstarší důlní mapu, bylo to v brněnském Zemském archivu,“ popsal úskalí badatelské činnosti. Vzhledem k jeho znalostem i pečlivosti mu v publikacích nenašli chyby a nebyl terčem oficiální kritiky.
Knížky o havířině a starých šachtách nejsou podle inženýra Kláta jen pro hornickou veřejnost. „Podporují cestovní ruch, podněcují zájem o industriální památky,“ vysvětloval s tím, že lidé třeba chtějí „karvinské“ pokračování úspěšné publikace o ostravských těžních věžích. K jeho snům patří kompletní zmapování důlního měřictví či katalog všech jam a štol v našem revíru.
 |
|
Druhý zprava v 80. letech v dole v Horní Suché se členy vědeckotechnické společnosti OKR. |
Jaroslav Klát se narodil v roce 1933 v Nových Hradech na Chrudimsku, vychodil Základní odbornou školu hornickou v Oseku, absolvoval Vyšší hornickou průmyslovku v Duchcově a inženýrský titul získal v oboru důlního měřictví na VŠB-TU (Hornicko-geologická fakulta). Působil v dolech Alexander (Hrdlovka u Duchcova) a Obránců míru (Komořany u Mostu), v Teplicích byl obvodním báňským inspektorem, v Praze ústředním. V OKR byl vedoucím odboru důlního měřictví a geologie Dolu Vítězný únor (Odra). Svou specializaci využil i na ministerstvu paliv a energetiky či postu vědeckovýzkumného pracovníka na VŠB-TU. Je soudním znalcem pro několik oblastí hornické činnosti, spolupracuje s památkáři při záchraně industriálních památek nejen v revíru OKD, zabývá se badatelskou a publikační činností…
Radek Lukša
