Povolání a činnost, které v sobě skrývají nebezpečí ohrožení života, vyvolávají nutkání získat na svou stranu sílu vyšší, než je ohrožuje. To znamená mít silného patrona, ochránce, který je schopen čelit zlu a zajistit přiměřenou ochranu. Vznik různých povolání, a tím i seskupení lidí do společenství, položilo základ i společenskému životu, který v sobě nesl charakteristické rysy těchto povolání. Na určitém stupni vývoje lidských činností nebyl člověk schopen zvládat rizika a nebezpečí, která na něj doléhala. Začal hledat spojence, ochranu a pochopení u silných a vlivných osobností, zejména z řad svatých. Na ně se člověk jako na své zastánce, patrony obracel v nouzi a v mezních situacích. V různých regionech, z řady důvodů, bylo hornických patronů povícero. U některých stačilo, aby po nich byla pojmenována významná důlní díla nebo i celé doly. Pak ale byli patroni, kteří pod svá křídla vzali povolání jako celek. Takovou mocnou patronkou, uctívanou ve všech historických hornických zemích Evropy, byla svatá Barbora. O stupínek níže stál svatý Prokop jako ryze český patron horníků.
Prokop se pravděpodobně narodil na rozhraní prvního a druhého tisíciletí v osadě Chotouš u Českého Brodu. Již od mládí ho doprovází pověst výjimečného jedince. Jako chlapec nalézá pramen, v zimě přináší z lesa jahody, přinutí ďábla, aby mu sloužil a pak, již v dospělosti, přinutí čerta k orbě. Proto je svatý Prokop zobrazován na obrazech i jako socha ve společnosti čerta, kterého Prokop drží na řetězu. Životopis svatého Prokopa uvádí, že to byl člověk ctnostný, obživu si obstarával tvrdou prací, měl nadání léčitele, bydlel velmi skromně v jeskyni, byl pln pokory a lásky. Díky těmto vlastnostem, díky oddání se tvrdému způsobu života, díky předsevzetí řehole odříkání bídným nádherám světa si ho horníci vyvolili za svého patrona. Zřejmě jeho způsob života, jednání a útrapy, které dobrovolně snášel, ho stavěly na úroveň horníků a v jejich vnímání ho chápali jako jednoho z jejich řad, který je schopen pochopit jejich bolesti, utrpení a je ochoten kdykoliv pomoci. Rok 1053 je uváděn jako letopočet úmrtí svatého Prokopa.
