Ve svém příspěvku se pokusím o zařazení archiválií do soustavy hornických památek. V té souvislosti uvedu, že pro určité zjednodušení se nebudu zabývat rozdíly mezi významem pojmů „písemnost", „dokument" a „archiválie"- ve všech případech jde v podstatě o dvojrozměrné písemné dokumenty.
Ale vrazme se k pojmu památka. Poněkud zjednodušeně snad můžeme říci, že památka je něco starobylého, co připomíná dávno minulou dobu. Hovoříme-li dnes o „hornických památkách na Ostravsku", půjde o pozůstatky hornické činnosti na Ostravsku. Bereme-li Ostravsko geograficky v širším rozsahu, je třeba říci, že část toho, co bychom mohli označit za hornické památky, je ještě živé mám tím samozřejmě na mysli především zařízení činných dolů.
Nyní se pokusím o velmi stručnou charakteristiku hornických památek podle způsobu jejich dochování.
Tedy především - většinou je zafixována představa o památce jako o něčem hmotném (možno snad říci trojrozměrném). Jako příklad bych mohl uvést pro hornictví tak typickou těžní věž. To je první skupina hornických památek.
Do druhé skupiny hornických památek bychom mohli zařadit písemné doklady nejrůznějšího obsahu, způsobu zpracování, (úřední doklady, mapy, fotografie, rukopisy apod.).
A konečně do třetí skupiny hornických památek zařazuji památky z oblasti duchovní kultury (zvyky, obyčeje, písně, vyprávění - abych uvedl to nejtypičtější z této oblasti, alespoň podle mého názoru).
Nyní se pokusím - alespoň na několika málo příkladech - poukázat na vzájemnou souvislost jednotlivých typů hornických památek, především pak na význam archiválií pro oblast hmotných hornických památek, i pro oblast hornické duchovní kultury.
Asi nejtypičtější pro důl je těžní věž. Je-li dochována (a to platí o všech
f památkách "hmotných"), její existence je zřejmá, viditelná. Jestliže však již fyzicky neexistuje, jediným dokladem toho, že zde někdy stála, je konstrukční výkres, plán, fotografie (tedy památky písemné povahy). Stejně tomu tak je, a to v míře ještě větší, u dokladů o důlních dílech - štolách, chodbách apoll. Jsou-li v provozu, jsou pro všechny, kromě lidí, kteří pracují v dole, nepřístupné. A jsou-li tato díla zastavena, zpravidla jsou v drtivé většině zasypána, a proto navždy znepřístupněna. A znovu - jedinými doklady o jejich dřívější existenci jsou především důlní mapy (a ty jsou veřejností jako doklady považovány ve své většině za velmi atraktivní), jinak mohou o jejich existenci podat svědectví fotografie, filmy.
Pak následuje skupina písemných hornických památek, těch, které jsou již od doby svého vzniku ve své oblasti jedinými hornickými památkami. Uvedu alespoň několik málo příkladů: knihy mužstva, tzv. „mannschaftsbuchy" (navíc jedinečný pramen pro studium teritoriálního původu horníků), statistiky, zprávy o chodu závodu apoll.
Dostávám se ke třetí skupině hornických památek a to z oblasti „duchovní kultury". Zvyky, obyčeje, písně, vyprávění existují jako nedílná součást života hornictva. Jakmile však přestanou být živým organismem, musí pro zachování povědomí o jejich existenci nastoupit jejich zachycení v písemné i v obrazové podobě (zápisy, fotografie, filmy apoll.). Bez toho by tato část hornických památek byla jen zcela hluchým pojmem.
Snad se mi alespoň na těchto několika málo příkladech podařilo ukázat, že pro zachycení minulého hornického života ve všech jeho sférách (tedy jinak řečeno hornických památek), jsou archivalie naprosto nedílnou a neodmys litelnou součástí hornických památek.
Oldřich Klepek
