Když zazní záchranářský zvon,
hlavou proletí všechny nehody, záchranářské akce;
jeden z nás odchází, je to jeho skon!
Už nám neporadí, nepomůže – matička zem ho chce!
Do země, hlubokých šachet s námi fáral,
i tehdy, kdy v dole byli jen záchranáři;
miloval svoje synky, záchranáře, pohlazení jim dával;
HBZS byla jeho svět, měl to v každém diáři!
Jeho památka na různých místech záchranáře,
v různých časopisech a knihách o záchranářství
nám blízkým z cechu hornictví a záchranářství,
nám bude chybět v dalším konání jeho benzínky záře!
Emeritnímu řediteli HBZS v Ostravě – Radvanicích;
„Ing Luboši Hájkovi“!
na posledním tomto setkání slibujeme, že věrni budeme
hornickému cechu i synkům na záchranných stanicích,
už jen proto, že jsi byl náš druhý táta, proto, Tě milujeme!
Ať Ti zpívá celý havířů a záchranářů sbor
naši hornickou hymnu, při loučení s Tebou;
ať vane vítr přátelství kamarádů, havířů z Beskydských hor;
ať náš pozdrav „Zdař Bůh“ je nám vždy ozdobou!
Čest Tvoji památce!
Jaro
5. února 2010
Parte
Ve věku 82 let po krátké
těžké nemoci zemřel bývalý
ředitel Hlavní báňské záchranné
stanice Ostrava a dlouholetý
dopisovatel a spolupracovník
redakce Horník inženýr Lubomír
Hájek.
Narodil se v Tisovci na Slovensku.
V roce 1950 absolvoval
Vysokou školu báňskou, kde
pak působil jako odborný asistent
pro důlní větrání a báňské
záchranářství. I když na podzim
v roce 1956 přešel z VŠB do funkce
vedoucího větrání a vedoucího
závodní báňské záchranné stanice
na dole Stalin v Heřmanicích,
pokračoval dále v pedagogické
činnosti jako externí asistent.
V provozu na sebe upozornil
svým aktivním přístupem
ke zdolávání závažných nehod
a to přispělo k tomu, že byl
ve svých jednatřiceti letech v říjnu
1958 jmenovaný vedoucím
HBZS v Ostravě-Radvanicích.
S neutuchajícím elánem zahájil
modernizaci organizace, taktiky
a vybavení báňské záchranné
služby v OKR a v celém Československu.
Významně se zasloužil o rozvoj
mezinárodní spolupráce
báňských záchranných služeb.
Stál u zrodu první mezistátní
dohody o vzájemné spolupráci
v oblasti báňského záchranářství
s Polskem, která byla podepsaná
v prosinci 1959 a později v roce
1979 při uzavření obdobné dohody
o spolupráci států RVHP.
V letech 1979 –1989 vykonával
funkci vládního zmocněnce pro
naplňování cílů dohody.
V únoru 1967 se stává prvním
předsedou nově vytvořeného
poradního orgánu předsedy
Ústředního báňského úřadu
„Štábu báňské záchranné služby“.
Má velkou zásluhu na vybudování
nového moderního areálu
HBZS na ulici Lihovarská, který
byl uvedený do provozu v roce
1979.
Rozsáhlá byla i jeho publikační
činnost. Byl zakladatelem
a dlouholetým předsedou
redakční rady listovky „Záchranář“.
Je spoluautorem rozsáhlé
příručky „Důlní záchranářství“.
Patřil ke spoluautorům kompendií
pro báňské záchranáře a pro
vedoucí likvidace havárií vydaných
v letech 2000 a 2004 a také
skript pro studenty VŠB. Přispíval
do periodik Horník, Zdař bůh
a do Hornického zpravodaje. Byl
členem klubu přátel Hornického
muzea OKD.
Odchod do důchodu (1986) pro
něj neznamenal odchod na odpočinek.
Své rozsáhlé znalosti
využíval jako odborný poradce
federálního ministra paliv
a energetiky. Pracoval i ve Vědecko
výzkumném uhelném ústavu
v Ostravě-Radvanicích a od roku
1990 do roku 2004 opět jako
odborný asistent hornicko geologické
fakulty VŠB.
V osobě inženýra Lubomíra
Hájka jsme ztratili uznávaného
báňského odborníka, bojovníka
za pokrok, pracovitého a obětavého
člověka, který se svým lidským
přístupem zapsal hluboko
do našich srdcí.
Čest jeho památce.
