Pomahať a chraniť?

Seděli zme Na Upadnici, lemtali pivo a enem tak kecali, když se naraz na cele kolo rozřechtal Jiřik. „Co mě lekaš, vole?“ ubryndnul se pivo na bradu Poldek. „Ale, tu ve starych novinach stoji, že ostravski primator a šef městskich stražniku dali sledovať, jak ich podřizeni plňa svoji povinosti.

Jak to vidí stryk Lojzek

Kontrolovali hlavně to, kaj, jak dluho a za kolik benzina ty stražnicke auta v noci jezdija. No a při vyhodnocovaňu grafi konu z tych aut se zistilo, že pani měštští policajti misto teho, aby v noci sledovali přesně v duchu hesla ,Pomáhat a chránit’ děni na ostravskich ulicach, zajeli se klidně kajsik do ustrani a tam celu noc prochrapali. No neni to srandovni?!“ vysvětlil Jiřik svuj řehot. „No, jak dobry vtip to srandovni je, ale když se uvědomiš, že se za naše penize valaju kajsik v autě, tuš to už taka sranda neni,“ pravil Jaryn. „Mi to připomina tu přihodu moji babki, jak sem vam o ni už raz vykladal. Jak vitě, moja maminka pochazali z deviti děcek a z teho byli enem dva synci. Tyn jeden ale umřel ešče v peřince, takže muj dědek, haviř, měl enem jedneho naslednika trunu. A jasně, že chtěl, aby byl tež haviř. Ale Leonek, tak se tyn stryk menoval, byl drobňučki a chuďučki, že ho do havirni nechtěli vzať. A tak ta moja babina šla za zavodnim a prosila ho, až Leonka zaměstna. Když se ji zeptal: ,A co tam taki chvistek budě robiť?’ vyhrkla: ,Třebas fele rovnať!’ Vubec ji přitym nědošlo, že ,fele rovnali’ haviři, když se na nočni, jak neměli do čeho folovať bo něbyly vuzki, natahli a chvilu schrupli,“ vrypnul sem se do dišputa. „A vzal zavodni Leonka?“ ptal se Jiřik. „Vzal, ale po tydňu, když chlopi v dole robili aji za ňho bo ho ku zbijaku ani něpustili a bali se, že se pod lopatu zlomi, ho vzal do kancelařa. Ale ani tam Leonek dluho něvydržel a šel se učiť za holiča. To ho něbavilo, tuž byl doma na podpoře. Ale šachtě stejnako něušel. Hned jak trochu zesilel, hlasil se zpatki na dul,“ dokoňčil sem ku všeobecnemu veseli přiběh svojiho stryka. „Vy stě ale povedena rodina, že!“ konstatoval Erďa a hned přidal tradični frk:

„Divka se v supermarketě kupila: mydlo, kartaček na zuby, zubni pastu, bochnik chleba, liter mlika, jedno jabko, jeden pomeranč, jednu broskev, jednu slivku, jedno rajče, jeden salat, jedno zeli, jeden kobzol, jeden klinek mražene pizzy, jeden kolač. Synek na pokladně se na ňu podiva, usměje a pravi: ,Svobodná?’ Děvuška se ostychavo usměje: ,Jak jste to poznal?’ A pokladní na to: ,Protože jste hrozně šeredná!’

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek