Hornictví a báňské záchranářství Indie II část

Historie vzniku báňské záchranné služby v Indii sahá do počátků 20. století. První báňská záchranná stanice byla založena ve zlatorudném revíru Kolar Gold Fields v jižní Indii v roce 1923. V roce 2005 bylo v Indii provozováno 46 báňských záchranných stanic v uhelném hornictví a 6 v rudném hornictví. Indické báňské záchranářství převzalo z dob britské kolonizace britský záchranný systém přizpůsobený podmínkám současné Indie. Z britského systému převzala Indie držení domácí pohotovosti profesionálních záchranářů v bydlištích poblíž záchranné stanice. Četa báňských záchranářů čítá 6 záchranářů, tj. četaře, zástupce četaře a 4 záchranáři. Profesionální záchranáři sloužící na záchranných stanicích jsou delegováni z dobrovolných báňských záchranářů na dobu nejvýše pět let. Výběr provádí velitel záchranné stanice po dohodě s ředitelem dolu.

      Na hlubinných dolech s více než 100 důlních pracovníků a vzdálených více než 35 km od záchranné stanice jsou provozovány místnosti báňské záchranné služby. V každé místnosti báňského záchranářství musí být vždy přítomen jeden vycvičený záchranář s příslušnou odbornou způsobilostí. Počet vycvičených záchranářů dobrovolníků je určen pro organizace s počtem 100 až 500 důlních zaměstnanců na 5 záchranářů. Doly s více než 500 důlních zaměstnanců jsou povinny udržovat 1 % vycvičených záchranářů z počtu důlních pracovníků. Báňským záchranářem se může stát zdravotně způsobilý důlní zaměstnanec s tříletou praxí ve věku 21 až 30 let na základě doporučení ředitele dolu.

Na obrázku č. 2 je četa báňských záchranářů společnosti SCCL (bez četaře) při cvičení na báňské záchranné stanici v Ramagundamu v únoru 2008. Zajímavostí je, že četa z fotografie obsadila na celosvětové soutěži báňského záchranářství v Číně v roce 2006 druhé místo (první Čína). Četa je vybavena americkými ochrannými oděvy Nomex a pracovními dýchacími přístroji BG 174.

Přednáška přednesena na setkání členů klubu přátel hornického muzea v Petřvaldu dne 12. 3. 2009 presentovala postřehy z indického uhelného hornictví a báňského záchranářství, které získal autor v rámci návštěv Indie v roce 2000 a 2008.