Na šachtě jako ve výpočetním středisku.
Jeden porub POP 2010 řídí na 120 počítačů! Pro chlapy sice značná výhoda, pro elektrikáře ale makačka na bednu.
Nové technologie z programu
optimalizace produkce POP
2010 jsou fajn a vedení dolů i chlapi
dole si je pochvalují. Těm prvním
dělají radost rekordní tuny
a ušetřené náklady, těm druhým
úspora dřiny a lepší pracovní podmínky.
Každá legrace ale něco stojí
a nejinak je tomu u POP 2010.
Cena, kterou je třeba za získané
výhody zaplatit, je poněkud netypická
a nesou ji na svých bedrech
zejména elektrikáři. Pro zvládnutí
nové technologie totiž nestačí dosavadní
znalosti a zkušenosti, ale je
třeba se učit, učit a učit...
„Ano, změny, které přináší nová
technika z programu POP 2010, jsou
opravdu zásadní a staví před důlní
elektrikáře – i ty povrchové – zcela
nové požadavky,“ souhlasí vedoucí
odboru elektrifi kace na Dole Karviná
Januš Rzyman. Právě chlapi
z jeho oddělení mají se zaváděním
nových technologií opravdu bohaté
zkušenosti. Už v první půli loňského
roku byl na závodě Lazy Dolu
Karviná instalován jako vůbec první
v OKD nový dobývací komplex
fi rmy Bucyrus a orlovská šachta se
tak stala na několik měsíců zkušebním
polygonem nové techniky. Pak
přišel na řadu tak zvaný střední POP
na závodě ČSA, razicí komplexy a letos
opět jako první v OKD nový pluhový
komplex pro dobývání nízkých
slojí, který byl nainstalován v lazecké
sloji Natan.
„Celkem máme k dnešnímu dni
na celém dole čtyři »popácké« komplexy
dobývací a tři razicí,“ upřesňuje
lazecký kolega Januše Rzymana
– vedoucí elektrifi kace na závodě
Lazy Pavel Letocha. Přestože komplexy
jsou vlastně každý jiný, oba
šéfové elektrikářů se shodují v tom,
že hlavní změny, které z jejich hlediska
přináší program POP 2010, se
týkají dvou oblastí – silové elektřiny
a elektronizace. Zatímco dřívější
systémy pracovaly s napětím 500
a 1000 voltů, které spadá do kategorie
nízkého napětí, nynější si vyžadují
3,3 kV, a to už je napětí vysoké.
Takže jiná vedení, jiná zabezpečení
a také jiné normy a předpisy, které
je třeba se naučit a uplatnit v praxi.
Ty nejzásadnější změny se ale dějí
v oblasti elektronizace. Dřívější
systémy pracovaly hlavně s hydraulikou,
nyní je všechno řízeno počítači
a elektronikou.
„Počítejte se mnou. Svůj řídicí
počítač má každá sekce mechanizované
výztuže, dva řídí chod porubového
dopravníku, další podporubového.
Počítače řídí a hlídají také
chod převodovek a dalšího zařízení
– nemluvě o kombajnu. Když máte
stěnu vybavenou sto a více sekcemi
výztuže, dává to dohromady okolo
120 řídicích počíta čových jednotek,“
vypočítává Pavel Letocha.
Aby tyto „mozky“
mohly mezi sebou
komunikovat
a fungovat jako
jeden celek, musí
být propojeny
hustou sítí kabelů
a propojek. Těch
je v jednom porubu
více než tisíc,
přičemž další
kabely a nově i světlovody vedou
na povrch do řídicích a kontrolních
dispečinků (jeden je na ČSA
a jeden na Lazech), kterým se příhodně
říká Houston.
„A teď si představte, že dole se
to všechno neustále pohybuje a posouvá
spolu s postupem stěny či
předku. To je fantastické! Ale je to
také důvod, proč nestačí to jenom
sestavit, zapojit a nainstalovat, ale
je
třeba vše také neustále
hlídat a udržovat
v chodu. Jeden
vypadlý či porušený
konektor totiž může
zastavit provoz celého
porubu,“ popisují
novou úlohu elektrikářů
Januš Rzyman,
Pavel Letocha a Pavel
Štěrba ze závodu ČSA.
Odpovědnost je to obrovská,
na druhou stranu práce je zajímavá
a smysluplná. Určitým symbolem
nových časů se stává operátor
v řídicím dispečinku na povrchu
(Houstonu), kterému se na obrazovkách
sbíhají všechny informace
o funkcích dobývacího komplexu
a má tak o jeho činnosti lepší přehled
než lidé, kteří pracují v dole.
„Díky těmto informacím je schopen
diagnostikovat případné závady
a poruchy a pružně reagovat
na měnící se podmínky v porubu.
Může tak zajistit větší plynulost
provozu, vyšší těžbu, ale také lepší
pracovní podmínky a bezpečnost
horníků. A o to přece jde. Samozřejmě
k tomu, aby to všechno fungovalo,
potřebujete zkušené a vzdělané
lidi. Lidi, kteří jsou ochotni
a schopni se učit, učit a učit,“ shodují
se v názoru Januš Rzyman
a Pavel Letocha.
Bohuslav Krzyžanek